Obr. 19. Koráb pomalejší o 200.000 km/s oproti světlu
Zvláštnost se objevila při posuzování rychlosti světla. Michelsonův pokus naznačuje jeho vždy konstantní rychlost. Proč naměříme rychlost c ~ 300.000 km/s, ačkoliv nutně chápeme, že světlo se vzdaluje svému zdroji rychlostí odlišnou od c? Zde hledám, zda lze stálou rychlost světla prokázat pro svět – virtuální realitu.
Ať vesmírný koráb, o rychlosti letu 100.000 km/s, vyšle před sebe paprsek. Tehdy okolí zjistí, že koráb je pomalejší o 200.000 km/s než paprsek. A neznalý muž v okolí předpokládá, že na korábu naměřili rychlost světla 200.000 km/s (obr. 19).
««« SLEDOVAT VŠECHNY OBRÁZKY I V LEVÉM SLOUPCI
Ale přitom na korábu tomuto paprsku zjistili c ~ 300.000 km/s (obr. 20). Rozpor dvojího hodnocení rychlostí se často nepřipomíná.
Změřenou rychlost na korábu podrobím dalšímu posouzení. Použiju model s přetržitým prostorem a časem.
Ve známém pokusu z 19. století nebyla měřená rychlost světla, nýbrž se posuzovaly její změny. Paprsek byl hodnocený postupně v různých jeho směrech vůči Zemi. Pokus byl promyšlený, aniž bych zde vřadil způsoby jeho provedení. Ukázalo se, že rychlost světla se s pohybem Země nesčítá. Platí c = konst.
Vzhledem k vládnoucí hypotéze éteru se hledala různá vysvětlení. Měření především potvrzovalo předchozí Maxwellovy závěry o konstantní rychlosti světla.
Ze staré učebnice: „Výsledek napovídá, že éter letí rychlostí Zeměkoule. Proto oba paprsky ve stojícím prostředí mají shodnou rychlost.“
Henrik Lorentz dbal éterové teorie, kterou však nedovolují zase jiné fyzikální výsledky. Lépe Michelsonův pokus posuzovat v informatickém provedení světa.
Nabízím, že náš svět je daný zážitky, za nimiž není hmota. Vždyť matematika vyjadřuje vjemy výhradně racionálními čísly, na rozdíl od Euklidovy nebo zakřivených geometrií. Occamova břitva zdůrazní svět s jediným druhem čísel – s racionálními.
Zavádím zde virtuální realitu podle současné informatiky. Hráč zírá na figurku, která zůstává v jednom místě obrazovky, zatímco kolem ní se mění okolí. Figurka může chybět, hráč je bezprostředně sám zásobován zrakovými údaji z obrazovky. Umístěním patří do středu obrazu.
Našemu světu to nabízí řešení, že pozorovatel je v počátku souřadnic. Domnívá-li se, že se pohybuje prostorem, po Zemi – ať už pěšky nebo letadlem – ve skutečnosti se pohybuje okolí kolem něho. A on sám přetrvává svým vnímáním v počátku, bez pohybu.
Tímto přístupem posoudím Michelsonův pokus, příčinu letu světla stálou rychlostí. Světlo letí tam a zpět, a vždy vůči pozorovateli dají oba směry stejnou dobu letu. Ten je přitom umístěný v počátku souřadnic – a zůstává bez pohybu. Kolem souřadnicového počátku se točí Zeměkoule, oblétávají planety a krouží Slunce!
Světlo se pohybuje sítí posic, aniž by vůči svému zdroji měnilo rychlost: c = 1 PL/1 PT.
Zkouším alespoň nejzákladnější posouzení problematiky.
Pokud však kolem zmíněného pozorovatele letí jiný objekt, který vyzáří své světlo, pak tomu dál jen hledám vyhovující řešení.
Například jsem zvažoval nejen pohyb okolních předmětů vůči pozorovateli, ale i pohyb souřadné soustavy - bodové sítě – kolem něho. Toto je přijatelné virtuální realitě, kdežto obvyklým představám hmotného vesmíru ve fyzice by byl pohyb souřadnic kolem pozorovatele neobvyklý.
Další grafická hledání však nedala potřebné výsledky. A to pro světlo z jiného zdroje, blížící se pozorovateli, nebo naopak. Ani s předpokladem hmotné Zeměkoule (kap. 7.5. a 7.6.), ani dle virtuální reality (kap. 7.8. a 7.9.).
Pak lze spekulovat, zda snad rastr – síť posic každého pozorovatele se nějak vřazuje do nadřazené sítě sluneční soustavy? Jednomu pozorovateli za druhým. Hledání může pokračovat…
Podivný rozpor mezi změřenou a posuzovanou rychlostí (obr. 19. a 20.) zkoumám modelem (obr. 21). Koráb a foton letí prostorem shodným směrem. Foton zde vedu jako bod, koráb je tvořen třemi body.
Předpokládaný generátor vesmírných pulsů PE (Zdroj) ať zajišťuje obsazení prostorové posice bodem - vymyšleným nejmenším bodem hmoty. Informaticky.
Popis.
Foton přeskočil postupně do nové posice ve všech obrazech. Doskočil šestkrát do posic 1. až 6. Překonal 6 PL za 6 PE: c = 6 PL/6 PE = 1 PL/PE ... rychlost světla.
Koráb přitom přeskočil do nové posice v obrazech II, IV a VI, překonal 3 PL. K použití měl, tak jako foton v tomto období, 6 PE. Koráb měl rychlost v = 3 PL/6 PE = 0,5 c.
Posouzení.
Kosmonauti zjistili porovnáním I. a V. obrazu, že foton překonal délku korábu 2 PL. Tehdy byli při vědomí a údaj „hodin“ přeskočil z hodnoty PT = 0 na PT = 2. Proto vyhodnotili rychlost světla c = 2 PL/2 PT. Mylně se domnívají, že touto rychlostí jim světlo uniká.
Únik světla od korábu, menší rychlostí než světelnou, byl obhájen (obr. 19.).
Ve spojitém časoprostoru naměříme vždy c, bez ohledu na rychlost užité soustavy. Podložením diskrétním časoprostorem zkouším nalézt příčinu. Spojitý pohled na Vesmír nás seznamuje s jeho uspořádáním jen na povrchu.
Dál posoudím rychlost světla, je-li paprsek vypuštěný proti směru letu korábu (obr. 22).
Popis:
Foton přeskočí do sousední posice při každém zdrojovém pulsu PE. Koráb přeskočil jen ve II. a IV. obraze. Tehdy mu čas nepřibyl, nic se v korábu nepohnulo, ani lidské mozky nepracovaly. Údaj PT zůstal na předchozí hodnotě, v obrazech II. a IV.
Ve III. obraze začali výzkumníci měřit rychlost světla; foton byl na špici korábu a měli PT = 1. Ve IV. obraze obsah korábu strnul. Až v V. obraze chlapíci hledají na konci korábu foton, ten však už je o délku posice dál, v 1. posici, mimo koráb.
Mládenci litují, že si nepořídili koráb dlouhý 3 délkové úseky. To by pak v V. obraze našli ostře sledovaný foton - právě na konci korábu. Pak by počítali rychlost světla: 3 PL/2 PT. To proto, že foton urazil celou délku korábu 2 PL a 1 délku PL. Tedy vše, co foton urazil z III. do V. obrazu a k tomu jeden protisměrný přeskok korábu.
Zjišťuji, že navržený model určí rychlost světla chybně. Mnohem větší než c. Takové měření neznáme. Tento model (kap. 7.5. a 7.6.), odvozený z představy hmotného Vesmíru, není použitelný - není v souladu se známými výsledky měření. Vždyť v kterémkoliv směru letu Zeměkoule skrz Sluneční soustavu, s jakýmkoliv zdrojem světla, vždy bývá změřená c konstantní.
Přitom zásadu naskakování času a délky lze ve fyzice uvažovat, a to podle Planckových konstant pro délku a čas (~10-34 metru, ~10-43 sekundy). Vyhovuje Lorentzově výpočtu času podle rychlosti pohybu.
Koráb budiž soustavou bez pohybu, jak už zavedla STR. Zde, při hledání poznatků o světle, nejen že koráb je míjený domečkem, ale dokonce se pohybuje i souřadná soustava vůči pozorovatelům v korábu!
Pozorovatel má obličej nakreslený o 1 posici za korábovou špicí (obr. 23). Koráb, délky 5 PL bodového prostoru, se obrázkem nepohybuje. Ovšem pohybuje se souřadná soustava; tím ať se mu zpomaluje čas.
Rastr se pohybuje kolem kosmonauta. Obličej bude postupně v posicích 4, 5, 6, 7.
Sleduji foton z I. do V. obrazu, v korábu hodnocen v místech K – L – M. Vykonal 2 PL, zjistili chlapíci vevnitř korábu, když jim uplynuly 2 PT. Což bylo v obrazech III. a V.
Ovšem foton prošel 1. 2. 3. a 4. posicí prostoru, vykonal 4 PL/4 PE = c.
Nabízí se přijatelnost této kapitoly 7.8. - souběžný let fotonu a pozorovatele. Chlapíci naměřili správnou c = 2 PL/2 PT.
Zásadu konstantní rychlosti světla ověřím, když porovnám umístění fotonu v očíslovaných posicích. Sleduji ho postupně od obrazu I do VI. Obsazuje posice postupně 5 - 4 - 3 - 2 - 1 - 0. Návrh tedy vyhovuje konstantní rychlosti světla. V každém dalším obraze (II. III. IV. V. VI.) foton poskočí právě do sousední posice. Do 4. - 3. - 2. - 1.- 0.
Ověřím i pohyb korábu, zda vyhovuje zásadě přeskoků informatických bodů nejvýš o 1 posici, do té sousední. Například z obrazu I do II se korábové okolí, (domeček), včetně sítě, přemístilo kosmonautovi o 1 posici PL z posice 4 do 5. Tehdy čas nenaskočil, nadále PT = 0. Rovněž v dalších obrazech jsou zásady souvislosti pohybu a času dodrženy, odvozené ze spojité STR. V diskrétním světě, podloženém časovou základnou, narůstá buď čas anebo dráha.
Nepřijatelné:
Stav mezi I. a III. obrazem. Chlapíci začali pozorovat foton v korábu na místě P. Po procitnutí ve III. obraze zjistili, že foton mají již v místě M. Myslí si, že se přesunul trasou P – O – N – M. Že překonal 3 PL a to za jejich 1 PT.
Ani toto řešení virtuální reality „7.8. a 7.9.“ není přijatelné. Foton sice ukázněně přeskakoval z posice 5 do 3, překonal 2 PL a to za 2 zdrojové PE. Takže správně c = 2 PL/2 PE. Jenže oni naměřili výsledek, který odporuje fyzice. Není ve shodě s pozemskými výsledky 20. století. Není přijatelné 3 PL /1 PT jako změřená rychlost světla.
Zde však popisuji odlišnou podstatu času a pohybu - v bodovém prostoru - podloženou časovou základnou, která tvoří pulsy PE. Jednoduchý grafický postup zvažuje alternativní názory na Vesmír. Převod z bodového provedení do Euklidova prostoru k tomu není zařazený, není potřebný, není možný – není matematizovatelný.
Zvolené grafické postupy zůstávají alespoň nabídkou k dalšímu hledání. Tato práce dosud nenalezla vyhovující řešení k vysvětlení pohybu světla.
Takové oddělení vjemů dovoluje spekulovat o zvláštní schopnosti mezihvězdných korábů UFO, dosud spíš hypotetických. Svědci je sledují, jak akcelerují - pohnou se z místa rázem, do plné rychlosti. Jejich promyšlená konstrukce by takto mohla odlišit zrakovou a hmatovou smyslovou informaci, předávanou do vědomí tvora. Pak takové koráby můžou zastavit z obrovské rychlosti na místě. V naší světové virtuální realitě, kterou uvažuji.
Ještě i spekulace k občasné neviditelnosti korábů UFO, až i zbytečná. Pokud by hmota korábu rychle kmitala sem – tam, pak by to mohlo značit jeho neviditelnost. V okamžicích PL by atomy měly být nečinné, nemusely by ani vyzařovat fotony.
[5.b] Interakce prostorů – IIIv - Převod bodů z diskrétní sítě do Euklidova prostoru není možný. Mohou se však přepočítat do našeho základu - do perspektivního prostoru, užívaného zrakem a sluchem. Každému bodu se dodrží jeho vzdálenost od počátku a kartézské souřadnice.
[5.c] Vesmír, středové provedení virtuality - Každému tvoru Procesor nastaví jeho svět a základ – hmota nikde? Ne. Informace – o výskytu rozlišených bodů vnímané hmoty dosazuji do bodového – diskrétního prostoru (3D šachovnice). --- Obhajuji vědomý vjem prostoru naplněného hmotou, podložený informaticky.
1. Po 110 letech - Minkowského graf ---. Nemá však výhodu souměrného grafu - neumožní odečet zpomaleného času
2. Hledání příčin - Princip jakýchkoliv hodin brání naměřit na svislé ose čas
3. Informatická - Obr. 11. Zdroj pulsů určuje pohyb ve spojitém perspektivním časoprostoru
4. Názory znalých - Názory na prostor, matematický i fyzikální: „Prostor vyjadřuje vzájemné poziční --- [2]"
5. Kvantový a perspektivní čas - Vybrané pulsy jsou časem až po kvadratickém přepočtu ve prospěch našeho vnímání
6. Délky, hmotnost, kruhový pohyb - ve vysoké rychlosti hmota nedilatuje a změní se vjemy pozorovatele
7. Světová virtuální realita nevysvětlená rychlostí světla - ...
Modely speciální teorie relativity (1.-7.).PDF - nerozpohybuje obrázky
