Je všeobecně známé, že změřená rychlost světla se nesčítá s žádným pohybem pozorovatele. S tím souvisí proměnný chod času; rychlejší pohyb objektu zpomaluje jeho čas. Ve prospěch stálé rychlosti světla je nutné objektům uvažovat i změny délky a hmotnosti. Jeden zřetel však upozorňuje, že světlo podléhá vektorovému součtu. V článku promýšlím možnost, která může tento jev vysvětlit lépe, než umožňuje fyzika spojitého prostoru.

Aberace světla

Jeden astronomický poznatek o světle nabádá ke zpřesnění známého názoru o konstantní rychlosti. Týká se aberace světla (směrové odchylky).

Záření, přijímané z hvězdy, nutno sledovat dalekohledem nepatrně skloněným ve směru letu Zeměkoule. Avšak, po několika měsících, astronom změní úhel sklonu dalekohledu. Země letí kolem Slunce jednou v tom, příště v opačném směru vůči hvězdným paprskům. Podle [1]: „Úhel je závislý na rychlosti Země a na rychlosti světla c“. Podle [2]: „Světlo je pozměněno, je fialovější“.

Tento poznatek aberace upozorňuje, že pohyby světla a Zeměkoule se vektorově sčítají. Jenže měření to neprokazují a rychlost světla určují vždy stálou. V posuzování rychlosti světla lze něco prohloubit? Nejsoucí vektorový součet si žádá vysvětlení. Geometricky srozumitelné sčítání dvou vektorů by mělo dát vyšší výsledek, vyšší rychlost světla, než se pak naměří objektivními metodami. A to vzhledem k tomu, že se posuzují dvě rychlosti pohybu, které svírají pravý úhel. Při posuzování rychlostí Země ve Sluneční soustavě a rychlosti světla c jsou to hodnoty 30 km/s a 300.000 km/s. Aberace činí 20,47 úhlových vteřin [1].

Při letu Zeměkoule, směrem ke zdroji světla, by hypotetické body světla musely dopadat na zem vyšší rychlostí, než je c. Neznámá diskrétní sestava fotonu však může být tak zvláštní, že zřejmě vede k naměření konstantní rychlosti. K tomu se přidává změna času. Chceme-li mít šanci něco dalšího zjistit o pohybu světla, pak se nabízí spíš diskrétní nežli spojitý prostor. Diskrétní prostor připomíná šachovnici.

Lze prohloubit názor na světlo užitím bodů v diskrétních podmínkách? Ve spojitém prostoru je rychlost světla axiomem.

Možnosti

Poznatky o světle jsou vysvětlované teorií relativity. Avšak dvojice - neuplatněný vektorový součet a konstantní rychlost světla - poněkud připomíná nesoulad mezi teorií relativity a kvantovou mechanikou. Přesnou rychlost světla zajistí kvantování jeho přeskoků - užití diskrétního prostoru.

Fyzika, podložená diskrétním geometrickým prostorem, nabízí rozmanitější posuzování, než to umožňuje spojité prostředí. Bodovou naukou se můžou názory prohloubit. Teorie relativity používá spojité prostředí. V něm jsou všechny děje, ve srovnání s diskrétním prostředím, jakoby zprůměrované. Za sto let nebyl přijatý způsob výkladu vektorového „součtu - nesoučtu“.

Nýbrž diskrétní prostředí umožňuje zavedením pulsního zdroje rozlišovat stavy, uskutečňované v jedné posici, nebo při přesunu mezi dvěma posicemi (obr. 1).

Obr. 1. Diagram diskrétního 2D časoprostoru, jenž nevychází z Minkowského diagramu. Přepočet pulsů do perspektivní geometrie nemá iracionality.

Přeskoky bodů lze nejsnáze popisovat z jedné posice ihned do sousední. Přísně sledovat, kolik má jedna posice sousedních posic - dle počtu rozměrů prostoru. S uvážením nepatrné Planckovy délky.

Avšak pohyb elektronu kolem atomového jádra tomu neodpovídá - částice přeskakuje spíš makroskopicky. V hypotetickém diskrétním prostředí lze uvažovat i skoky bodů do dálky. A už tím vzniká mnoho možností, jak dál popisovat diskrétní prostředí. Body při skrytých přeskocích se můžou či nemusí projevovat tím či jiným způsobem. Mimo naše měření přeskočí do vzdálené posice a to během jediného „časového“ pulsu, anebo toto nedokážou a přesunou se tam postupně.

Rozdíl mezi stálou rychlostí světla ve spojitém prostoru a možností sledovat hypotetické body, jež tvoří foton, v diskrétním prostoru, připomíná jinou fyzikální provázanost.

Je jí rozdílnost mechaniky Newtonovy a kvantové. Nadále se pohyb velkých objektů počítá dle Newtona. Liší se od mechaniky kvantové, a přece Newtonova spojitá mechanika nebyla vyřazena.

Lze upřesňovat vlastnosti veličiny, kterou posuzujeme při spojitých vysvětleních jako konstantní rychlost světla. Přeskoky hypotetických bodů hmoty v diskrétním prostoru lze zkoušet zavést různými způsoby.

Diskrétní prostor s pulsací

Lze zavést prostor s odlišnou existencí bodu v klidu a v pohybu. Například se liší svou časovou existencí. Zpomalení času nemusí být spojité; můžou se lišit okamžiky strnutí v pohybu od okamžiků přeskoku o malý úsek. Až zprůměrněním těchto okamžiků zjistíme spojitý zpomalený čas.

Ať jsou body ovládané nezávislými pulsy. Prostorová diskrétní posice bod uvolní a přesune do sousední posice jen na povel pulsu. Takže bod v okamžiku pulsu získává jeden ze dvou možných stavů. Buďto zůstává v posici anebo přeskočí do sousední posice. Pohyb ať proběhne jedinou možnou rychlostí, určenou pulsem.

Puls ať je, zavedenému diskrétnímu prostoru, jednotný. Pulsace nabízí promyšlenější organizaci než diskrétní prostor, ve kterém by body přeskakovaly z posice do posice libovolnou rychlostí.

Konstantní rychlost světla - upřesnění podmínky

Je možné, že Maxwellova stálá rychlost světla platí v diskrétním prostředí právě pro nepohyblivého pozorovatele, pro nepohyblivý bod. Jiné řešení těžko najít. Diskrétní model jednomu bodu, přeskočivšímu v pulsu z posice do jiné posice, dál nepřizpůsobí fotony vypuštěné již předtím. Ale právě tím by mu zajistily stálou rychlost okolního světla…

Nabízí se uvažovat podmínku stálé rychlosti tak, aby platila jen pro nehybné body diskrétního prostředí. Vůči nim je samozřejmé, že světlo má vždy rychlost c. Kdežto bodu, přeskakujícímu mezi posicemi, by stálá rychlost letícího okolního světla nepatřila. Takto směrovanému hledání lze snáze dospět k vysvětlení aberace světla a naměření konstantní rychlosti.

Závěr

V diskrétním prostoru, ovládaném zdrojem pulsů, lze hledat různé modely pro vysvětlení stálé rychlosti světla. Například vysvětlení dvou paprsků, které vzájemně kříží svůj let a v dalším letu se neovlivní *). Doskočení dvou bodů - fotonů do jedné posice bude povoleno, pokud se v ní nezdrží? Dalším pulsem ať už přeskočí do další posice svými původními směry?

Ve srovnání s prostředím spojitým nabízí diskrétní více alternativ ve zdůvodňování jevů teorie relativity. Prostředí, umožňující výhradně přeskoky, tuto nauku přibližuje kvantové mechanice.

Při prvním zvažování problematiky není potřebné zaujmout současně názor k absolutní souřadné soustavě.

*) Experiment ATLAS v CERNu poprvé pozoroval rozptyl světla světlem - Stanislav Mihulka - ZDE doplněno 8. 2017

Literatura