Je mnoho duchovních názorů, mezi kterými bývá třeba rozlišovat. Dílo Boženy Cibulkové můžou někteří lidé zahrnout mezi přínos falešných proroků? Jenže sledujme, promýšlejme obsah sdělení a až pak hodnoťme. Přihlédněme, jak se kdo z lidí cpal do popředí a i z toho posuďme význam jejich díla.
Zjevně to nejsou raketoplán, rychlovlak, vrtulník ani auto, které by potěšily či uspokojily bytosti, jež nás každodenně sledují.
Nebo snad překlenutí vzdáleností směřuje do sdělovací techniky? Dodnes
je kdekdo přesvědčený, že nejvyšší možná rychlost je světelná. Jenže
již desítky let zná astronomie několikanásobně větší rychlosti, jež
zjistila při vzdalování vesmírných galaxií od Země. To však není
úniková rychlost hmoty, to se rozpíná sám prostor - ochotně astronomie
plní Einsteinem prosazenou podmínku. Takže c zůstává ve
spojitém prostoru světa lidem zachováno, ačkoliv se naměřila i rychlost
mnohokrát větší. Srozumitelně v [11].
Někteří doporučují i minerály. Píše se i o poloduchovních lidských civilizacích, které to zřejmě s jídlem mají jinak než my. To je nám ještě podstatně vzdálené, nežertovat.
Therese Neumannová, (1898-1962):
"Ne. Jen jednu hostii každé ráno v 6 hodin. Musí být posvěcená. Když není, nepolknu ji."
"Celých 12 let nic jiného nejíte?"
"Živí mne Boží světlo!"
Jak jednoduchá odpověď. Jak einsteinovská! "Uvědomuji si, že vašemu tělu dodává energii éter, slunce, vzduch." "Jak jsem šťastná, že rozumíte, jak žiju."
Jezdíváme s Terezou Neumannovou často na jednodenní výlety po Německu. Jíme třikrát denně, ale ona nejí nic a směje se nám, když vyhledáváme hostince. Přitom je svěží jako růže a nezná únavu. Její žaludek je scvrklý, tělo nic nevyměšuje. Potní žlázy fungují normálně. Její kůže je vždycky pevná a hebká.
Její bratři mi řekli, že světice spí v noci jenom hodinu nebo dvě a že přes ty rány na těle je velmi činná a plná energie. Její bratr Ferdinand mi potvrdil, že Tereza na svém vlastním těle protrpí nemoci druhých. Jeden mladý muž z farnosti, chystající se vstoupit do mnišského řádu, měl na svém těle vážnou nemoc. Tereza se modlila, aby nemoc přešla na ni, dostala ji a od té doby nejí. Ve čtvrtek odpoledne jsme navštívili biskupa, který byl trochu zaražený nad mými vlajícími kadeřemi. [12]
Žárovka neměla jen jednoho vynálezce - Edisona. Kdekterý národ uměl zpracovat myšlenku, že žhavený drátek ve vakuované skleněné baňce by měl nahradit petrolejové lampy. Takových vynálezců bylo mnoho, jenže životnost jejich vakuových žárovek byla snad jen v jednotkách hodin.
Desítky Edisonových zaměstnanců po světě hledaly, až našly. Teprve nalezené uhlíkové - bambusové vlákno vydrželo stovky hodin žhavení, než se přepálilo. Mimořádný úspěch měl František Křižík s elektrickým obloukem:
"Vive la lumière russe! Ať žije ruské světlo!" ---.
Jabločkov umí se svými obloukovkami svítit zatím jenom tři čtvrti hodiny. I to je světový rekord!
---
Roku 1881 se zase koná velká mezinárodní výstava v Paříži a všichni kouzelníci s elektřinou tam míří. Graham Bell s telefonem, Werner Siemens s dynamem a přes oceán se plaví čaroděj se svým světlem, Thomas Alva Edison. V Plzni nasedá na vlak náš Křižík, v kufru, páni celníci, to je obloukovka.
Sto géniů tam přišlo, padesát přivezlo zdokonalenou obloukovou lampu, jeden žárovku. ---.
Už sedí slavná porota v čele s dosavadním králem světla Jabločkovem a zkoumá, obhlíží a měří tisíce rozžehnutých blikátek, světýlek, majáků - pozor. La médaille d'or. Die goldene Medaille... Mezinárodní jury uděluje zlatou medaili... à Monsieur François Krizik.
Křižíkova obloukovka pak hned svítí na nejčestnějším místě, na hlavním schodišti, září lidem celého světa na cestu vzhůru a odráží se jim v panenkách. Proč nepřiznat, že trošku vyšší cenu, než byla zlatá, obdržel za svou žárovku Edison. Ale souboj mezi obloukovkou a žárovkou trval ještě dvacet let. Po tu dobu Křižíkovy lampy zvané Plzeňské svítily na všech světadílech.
Když se v té době ve světě řeklo plzeňské, znamenalo to víc světlo než pivo... [13]
Někteří žijeme pod zářivkami celý život a také současná zdokonalená verze - úsporka je, svým principem, dalším stupněm pokroku v umělém světle.
Že by tohle, elektřina, vyšlo z myšlení nestudované autorky Boženy Cibulkové? Nebo elektřinu zvládají jen elektrické alternátory?
Zde na Zemi je hranice škodlivosti elektrických polí doménou lékařů, hygieniků, kteří vědí, že bydlet v dosahu vysokonapěťové sítě je zdraví škodlivé. A zvažuje se i škodlivost obyčejných vodičů s elektřinou, tak jak je používáme v kdekteré místnosti, i v ložnici. Zřejmě v menším množství vážně neuškodí, ale užívat jich nadmíru je na škodu. Sdělení hodnotí koncetraci elektřiny!
"O tom se moc nemluvi, neb nejsou vedecke studie. Mam dve deti, ktere se obe narodily cisarem. Mela jsem vzdy az do pul hodiny pred porodem uzasne tehotenstvi. potom to byla hruza. krom toho, ze obe deti meli 2x pupecni snuru kolem krku, mely na ni i nekolik uzlu. Pediatr vzdy rikal, ze neco takoveho jeste nevidel.
Pracovala jsem tehdy v mistnosti o velikosti 50m2 s 64 computery s navysenou podlahou kde vedly veskere rozvody. Na strese nad nami byli ctyri 5timetrove satelitni talire a nekolik anten. pracovalo nas tam 20, toho 8 zen a vsechny co cekali dite meli stejny problem. Krom toho dva dostali mozkove tumory. Elektromagneticke pole ma nedozirne nasledky na nas zivot." [14]
Živočichům možno uvažovat i jiné zásahy, než jen vývoj.
Co je naší civilizaci zapotřebí, je pěstování masa. Ne umělá výroba, ale příprava bez účasti zvířat. Zde užitá věda nějak zaostává, tím selhává.
Nejsme rádi, když tygr nebo žralok sežere člověka, ale sami to druhým tvorům děláme.
Přenos elektrické energie při velmi vysokém napětí dovoluje výboje, prskání jisker, Eliášův oheň =
Škodlivé vlivy elektrických výbojů málo známe. Přitom koncentrace výroby elektrické energie, na jednom místě, a její dálkový přenos, to bylo kdysi pokrokem. Původně v 19. století se bohatým lidem instalovala elektrárna ve sklepě - parní stroj s dynamem pro jeden dům či palác.
Jenže dnes si lze představit nevelkou elektrárnu postavenou u každého městečka. Třeba i doplněnou slunečními panely. A nikoliv přenášení elektřiny na desítky a stovky kilometrů, kdy se ztrácí energie nejméně v jednotkách procent. Odpadní teplo plynové elektrárny by posloužilo k vytápění. Tradice však velí obnovovat velké elektrárny.
Někteří lidé osočují větrné elektrárny, že prý jsou nevzhledné. Ovšem spoutání krajiny na desítky kilometrů vedením elektřiny s podpůrnými ocelovými kostlivci...
Píše se o ovlivňování mozku elektromagnetickým zářením:
Zjevně odpovídá současnému vývojovému stavu naší techniky užívat sluneční energie. Pohříchu už i včerejšímu stavu, jenže naše lidská setrvačnost, podpořená naší chamtivostí, bývá odolná. Dnes zakážeme další těžbu uhlí v jednom místě, ale za deset let ji povolíme?
Kdekdo odporuje; elektřina z čistých zdrojů je dražší. Snad bychom měli zrušit kanalizaci a znovu vylívat nočníky z okna? Zahloubit a udržovat potrubí je velmi, velmi drahé. Provozovat čistírny vod.
Můžeme předpokládat, že objevíme principiálně nové zdroje. Paul Dirac odvozoval již v první půlce 20. století, že i prázdný vesmírný prostor obsahuje elektrony. Mají mít zápornou energii. Tím mi připomínají tepelná čerpadla. Kdo z nás by dokázal objevit jejich vtipný princip? Využitím studené vody (0° C) dokáže "obrácená lednička" vytápět místnost na 20° C. Poprvé se setkat s touto myšlenkou značilo zírat div ne s otevřenou pusou. Podobně zapřahuji fantazii pro využití částic, které mají energii menší než nulovou.
Ovšem dnes už je fyzika v poznání mnohem dál, než když zde jen připomínám nejzákladnější princip - žádné vesmírné vakuum není. Elektrony jsou všude.
Zasvěceně s nadhledem napsal J. B. Zeldovič:
Zřejmě je co odkrývat, nejsou to jen časově krátké dějiny, jež popisuje bible. Popsala především svou či naši civilizaci. Vždyť ani Staré pověsti české nepopisovaly víc, než právě naše dějiny.
"V Kalifornii v 19. století při zlaté horečce se ve vykopaných tunelech nacházely lidské kosti, kamenné nástroje a zbraně v geologických vrstvách starých mnoho milionů let. Důkazů o tom, že člověk je tu mnohem déle, než jsou ochotni připustit darwinisté - dokonce jsou důkazy, že člověk je současníkem dinosaurů - je skutečně mnoho. Tyto nálezy jsou v Pakistánu, Velké Británii, USA i na Sibiři. Jedná se o řadu anomálních pozůstatků kostí v mnoha částech světa, které zcela stavějí na hlavu darwinistické "vědecké důkazy" o stáří a původu člověka." [19]
Smysl pobytu člověka na Zemi vidím v pozvedávání vnitřního "já". Je snad otázkou, ve kterém směru?
Jestliže na Zemi nacházíme množství i příjemných záležitostí - meruňky, hračky a hry, plavání, shluk hříbků - praváků, švestkové knedlíky a šestkové záležitosti, pak sami dbáme podobných směrů. Děti učíme plavat, sadíme ovocné stromky, děti poučíme, že tamty houby sežere veverka - není dobré je rozkopávat.
Dále víme o platnosti zákonů - asi bychom zle prožívali život, kdyby se cestou na nádraží náhle asfaltový chodník dal do pohybu a vezl by nás zpět, pryč od nádraží z ničeho nic. I zločinec mívá svobodu a zastaví ho až vězení. Zákony nedovolí, aby naše tělo samo od sebe, zcela bezdůvodně, zvedlo svou teplotu o desítky stupňů a pokožka by se připálila. Platí fyzikální i další zákony a jsou promyšlené. Někdy někteří věříme, že něco promyšleného může vzniknout bez promyšlení...
Vyšlechtit novou rostlinu - kdysi řepku, geneticky přetvořit organismus ve zvíře jiných kvalit, a meruňky v rumeňky, to vše je u našich potomků představitelné. Rumeňky nechť se od meruněk odlišují pouze barvou, nikoliv obsahem alkoholu.
Ovšem vytvořit elektrony, fotony, hadrony a neutrina - bude to dostupné budoucím vědcům? Nikdy neříkej nikdy.
Byl nám tedy svět vytvořený jako zákonný. Odolní znalí lidé dosáhli spokojenosti, prohlédli nutnost hmotných potřeb a co k tomu patří.
Poslední zásada, daná autorkou, připomíná, že každá civilizace má, má mít, svobodu. Člověk musí sám poznávat; nemá smysl zaostalejší civilizaci něco vnášet, ošidit ji o potřebný vývojový úsek.
Věty, předložené B. Cibulkovou, byly směrovány vědě. K ní ocituji C. G. Junga: