Rozum mořských savců - VII
Ochránce
Bohumír Tichánek
Vzájemná pomoc bývá u zvířat možná. U delfínů je
popisovaná jednoznačně
v mnoha situacích. Zvlášť se týká dýchání - pokud některý nemůže plavat
k hladině, ostatní zasáhnou a dotlačí ho nahoru. Toto nám může být
upozorněním, že původní uspořádání společnosti značí - jednat ve
prospěch jedince v nesnázi.
Jednou profesor Kellogg
narazil
na neočekávané těžkosti. Dostal ke
svým pokusům dva delfíny, Betty a Alberta. Albert byl mladý samec a
brzo se nechal ochočit. Poněkud starší samice Betty nechtěla mít s
člověkem nic společného. Odmítala brát potravu z rukou a vůbec se
vyhýbala jakýmkoli stykům s lidmi. To prakticky znemožňovalo její účast
v pokusech. Přestože nepřijímala potravu, nehubla a byla plná sil a
energie.
Nejdřív pro to nemohli najít vysvětlení, ale pak si všimli,
jak ji Albert krmí. Byl to velký dobrák, který začal téměř okamžitě
přijímat potravu z rukou. Při krmení vzal rybu, ponořil se s Betty a po
nějaké době ona vyplouvala s toutéž rybou v tlamě.
Možná rozum, možná něco víc je výbavou delfínů, jak svědčí poznatek
o jejich chování, když byli uloveni člověkem. Chovají se naprosto
klidně,
neházejí sebou a nesnaží se vysmeknout jako ryby nebo žraloci.
Nekousají, i když jejich čelisti jsou vyzbrojeny ostrými zuby!
Nevzpírají se, když jsou přenášeni z místa na místo, ať už na rukou
nebo na nosítkách.
OCHRÁNCE
--- očkování delfínů proti erysipelothrixu. ---
První byla očkována kosatka černá, potom trenér Ray Kribbs a
potápěč Blaker chytili plískavici bělobokou, která se projevila jako
velký zbabělec. Jakmile se dostala do lidských rukou, začala pronikavě
ječet. Kosatka přivolaná těmito signály okamžitě připlula, vsunula svou
hlavu mezi plískavici a člověka a opatrně, ale velmi rozhodně
vysvobodila svou družku. Kribbs a Blaker později vyprávěli, že
plískavici nemohli udržet, přestože se kosatka vlastně nepokoušela je
napadnout. Obě zvířata plavala chvíli pospolu, a pak se podařilo znovu
plískavici chytit a rychle jí vpíchnout vakcínu.
Asi za 3 měsíce samice plískavice běloboké onemocněla. Bylo
rozhodnuto ji už dál nepředvádět divákům a přemístit do jiného bazénu.
Stejně tak jako v ledu vypustili vodu. Jakmile trenér Joe Bizi
plískavici chytil, kosatka znovu zasáhla a vystrčila mu ji z rukou.
Bizi si přivolal na pomoc Kribbse a společně křiklouna
chytili. Tentokrát chytila kosatka Kribbse za nohu a zlehka ji stiskla.
Musili plískavici znovu pustit. Třetí pokus Bizi skončil stejně:
kostaka tak dlouho svírala jeho nohu, dokud plískavici nenechal na
pokoji. Potom kosatka plavala pro jistotu nějakou dobu s plískavicí na
svých zádech.
Plískavice byla vážně nemocna. Několikrát zvracela. Ztratila
chuť k jídlu a byla malátná. Pro její záchranu bylo bezpodmínečně nutné
ji přemístit. Bylo k tomu třeba použít jiné taktiky. Úroveň vody
snížili natolik, aby se kosatka octla v nejhlubší části bazénu. Teď už
se nemohla přiblížit k lidem, když „zajali“ plískavici na nejmělčím
místě. Přesto se kosatka zoufale snažila vyskočit na mělčinu a zajatci
pomoci. Jakmile plískavici odnesli, kosatka se uklidnila a začala se
chovat normálně.
Jak u zvířat, tak u lidí je popisovaný převládající požadavek.
Skupinový život. Jedinec vyloučený ze společnosti nebývá spokojený. U
zvířat to může vést k uhynutí.
RODINA
Pochopitelně, okamžitě vyvstává otázka - cožpak je to tak
důležité, že v delfíní rodině žije současně několik desítek pokolení?
Ale ano, dokonce velmi důležité.
Čím složitější je struktura hejna nebo stáda, tím pevnějšími a
početnějšími svazky je propojen každý člen takového hejna s ostatními,
tím bezpečnější je existence každého. Ve skupině měňavek nebo prvoků
nejsou jedinci prakticky nijak navzájem spojeni. Hejno ryb, to už je
dokonalá organizace spojená společným cílem a způsoby jeho dosažení,
získání potravy a obrany před dravci. Na poplašný signál celé hejno
sleďů současně mění směr, na signál útoku se celá smečka žraloků vrhá
na kořist. V obou případech jednotlivec prohrává: buď se stává obětí
dravce, nebo zůstává o hladu.
A jak je to s ptačím hejnem? V něm se k ochraně před nepřítelem a k
získávání potravy přistupují ještě svazky mezi dospělými rodiči a
dorůstající generací. Tyto vztahy však nejsou tak pevné a po dospělosti
mláďat se zřejmě přerušují. Podobně je tomu i u většiny savců.
U delfínů je tento svazek mnohem pevnější a udržuje se po celý
život. K potravním, ochranným a výchovným vztahům u delfínů se ještě
připojují, je-li to tak možno říci, "herní" vztahy - ty, které vznikají
mezi členy jednoho hejna nejenom v nebezpečí, při získávání potravy
nebo výchově mláďat, ale i v obdobích, která se z našeho lidského
hlediska jeví jako volné chvíle, veselý odpočinek. Je to pochopitelně
zatím jen domněnka, ale založená na řadě naprosto očividných faktů: na
lov ryb delfíni neztrácejí příliš mnoho času - všehovšudy několik hodin
denně, mají málo nepřátel, před kterými by se museli usilovně bránit,
zároveň jsou obdivuhodně hraví. Když doprovázejí lodi, celé hodiny
dovádějí před přídí ve vlnách a bez jakýchkoli zřejmých důvodů se často
objevují u břehů.
