Rozum mořských savců - IV
Humor
Bohumír Tichánek
Delfíni mají smysl pro humor. To, co se občas
popisuje u psů, že se dokážou smát, bylo popsané i zde:
Dr. F. G. Wood předvedl se Splashem kousek, který jej nikdy zvlášť
neučili a nepředváděli na představeních. Když někdo z lidí položil na
okraj bazénu ruku sevřenou v pěst, Splash okamžitě připlaval a chytil
se jí koncem své zobákovité tlamy s tvrdými pysky, pak ji zatahoval
stále hlouběji a lehce tiskl svými zuby. Nakonec, když ruka byla
panicky odtažena, Splash pokaždé odplaval na boku, jedno oko a dýchací
otvor nad hladinou, a vydával přerývané zvuky velmi podobné lidskému
smíchu.
Ačkoliv jsou výborně vybavení pro útok, vůči člověku
ho nepoužívají. Není ani z dějin známý útok na člověka.
Delfíni mají takovou sílu, že by mohli bez potíží zchromit nebo
dokonce i zabít člověka, stejně tak jako trhají na kousky velké
žraloky. Ale oni nikdy člověka nenapadají. Náš starý známý Bubbles
jednou honil v bazénu potápěče, plaval za ním doslova všude jako
pejsek, opatrně oždiboval pysky konečky gumových ploutví, třel se mu
hlavou o nohy - zkrátka všemožně se snažil přilákat jeho pozornost. Ale
v žádném případě nebyl agresivní.
Ano, je znám případ, když si kulohlavec chtěl pohrát s potápěčem v
bazénu a přátelsky do něho strčil. Chlapce to stálo několik polámaných
žeber a delfín byl asi velmi překvapen panickým útěkem svého přítele.
Delfíni však dovedou být osobností, která se nedá. Vůči inteligentním
tvorům - lidem, nezaútočí zničujícím skutkem, ale vůči zvířeti zvolí
trest ve smyslu - kdo z koho.
V jiném případě delfínovi strašně ublížili: náhle mu vytáhli z tlamy
krevetu. Protože to nečekal, nejdřív docela ztratil hlavu, a pak se
výhružně rozjel. Bylo to natolik působivé a hrozivé, že se všichni dali
na útěk. Všichni až na jednoho, který pochopil, že ve vodě delfínovi
neuteče. Jakmile se tedy delfín přiblížil, začal ho odvážně odstrkovat
holí. Poměrně rychle byl pak uzavřen mír.
Tentokrát to tedy prošlo hladce ale za nějaký čas lidé měli možnost
posoudit, jak to mohlo dopadnout. Bubbles chytil rybičku a ještě ji
nestihl spolknout. Vtom proplouvala kolem velká mořská želva, která
natáhla svůj hadí krk a vytrhla kořist Bubblesovi. V okamžiku byl
tlustý krunýř želvy rozdrcen mocnými čelistmi. Názorná lekce.
Tak vtipné situace, jaké uskuteční delfíni, snad ani ze vztahu se psy,
koňmi, liškami ani jinými suchozemskými zvířaty nejsou známé:
Delfíni jsou vždy
společenští a dokonce dobrosrdečně shovívaví k lidem. Jejich chování
velmi často připomíná uličnické klukoviny. Tak se jednou Ken Burgess,
cvičitel z marinelandu, pokoušel cvičit tři mladé, nedávno ulovené
delfíny. Stál po prsa ve vodě bazénu a snažil se je přimět, aby
propluli pod vodou obručí. Za obručí držel rybu, aby je nalákal. Delfín
obvykle nevleze do úzkého prostoru, aniž by jej pečlivě po několik
hodin neprozkoumával. Proto je to opravdu nesnadná práce naučit delfíny
proplouvat obručí.
Náhle jedno zvíře vyrazilo k obruči. O to právě Ken usiloval. V tom
okamžiku ale druhý proklouzl za Kenem a podrazil mu nohy. Ken ztratil
rovnováhu a plácl sebou do vody. Třetí delfín mu rychle vytrhl z ruky
rybku. Toto skotačení trvalo dost dlouho a od počátku cvičení udržovalo
Kena mimořádně ve střehu. Kdyby jen jeden z těch delfínů byl
nepřátelsky naladěn, mohl by velmi nebezpečně zranit toho, kdo si
troufá ho učit. Ale všechno dovádění delfínů spíše připomínalo
nezbednou veselou hru, ve které nebylo ani stopy po podrážení.
Hravost delfínů popisuje kniha Přítel delfín:
Byl neustále aktivnější. Malátnost a bývalá apatie zmizely beze
stopy. Dříve se dal snadno chytit, když ho chtěli vyšetřit a změřit, a
teď z toho začínal být problém. Naučil se proklouzávat mezi nohama,
provádět složitá salta a přemety ve vzduchu. Jeho hry začaly být tak
dovádivé, že spolu se svými hračkami vystřikoval vodu do dálky kolem
sebe, po celé laboratoři.
A pak se objevila Tolva. Pro Elvara okamžitě přestali lidé existovat.
Velmi rychle naučil svou společnici všem hrám. Elvar a Tolva - na celém
světě nic jiného neexistovalo. Jejich hry byly tak náruživé a prudké,
že často některý z nich vyletěl z bazénu. Stále častěji museli přidávat
do bazénu vodu. Delfíni byli celí poškrábaní a odření.
Pak je oddělili přepážkou. První, z překližky, byla rozštípána na
třísky. Několikrát ji tam bezúspěšně znova dávali. Na konec vyrobili
pevnou přehradu. Delfíni byli odloučeni. Dny ubíhaly, ale lidé pro ně
stejně neexistovali. Plavali podle přepážky a hvízdali na sebe. Lidem
adresovali jen rozhořčené výkřiky.
Nakonec uzpůsobili bazén tak, že jen při pokusech byli delfíni
odděleni, ale jinak všechen ostatní čas trávili spolu. Elvar se nechal
obměkčit a při pokusech byl opět hravý, dobrosrdečný a mazlivý. Zato
Tolva zůstala divoká.
Sloní paměť, tedy dlouhodobé zapamatování minulých skutků, je obvyklé i
u delfínů:
Při drezúře delfínů je trest zcela vyloučen. Potrestané zvíře se
uzavře do sebe a trenér pro něho přestane existovat. Delfín bude stále
zachovávat bezpečnou vzdálenost a vyhýbat se kontaktům s cvičitelem.
Muselo by se stát něco skutečně mimořádného, aby křivda byla zapomenuta.
