Rozum mořských savců - XII

Nebezpečný vorvaň

Bohumír Tichánek

Je nutné pro získání masité potravy zabíjet zvířata? Ať už na jatkách, v hospodářství nebo v přírodě? V budoucnu to nebude nutné, jistě tomu lidstvo odvykne. Je totiž možné pěstovat masové tkáně uměle. Svalové buňky vědci pěstují v živém roztoku již dlouho, není to však dosud nápodoba masa.

Nepůjde tedy o nějakou sójovou napodobeninu masa. Přitom bude vhodné i pro vegetariány odmítající vraždění zvířat. Duchovní směry popisují nevhodné vlastnosti u silných jedlíků masa - setrvačnost v myšlení, pomalost v reakcích. Ani úplná absence živočišné výživy pro lidi není v pořádku.

Lidská civilizace je dosud jen málo schopná mít ke zvířatům podobný vztah jako k dětem. Naše města by se neměla proviňovat vražednými postupy - užíváním ukrutných jedů proti zvířatům. Je potřeba najít přírodní způsob omezování potkaní "populace"! Podobně přelidnění naší země brání výskytu velkých šelem, které by udržovaly počty jelení zvěře v optimálním množství.

Na www.scienceworld.cz 17.10.2008 J. Lukavec ve svém hodnocení několika knih posuzoval zvířata. Komentuje se trochu přezíravě:

Bobbie Sandoz, která ovšem není žádná etoložka, ve své knize ... tvrdí, že nám delfíni přináší poselství "milujícího soucitu, harmonie a půvabu".

Dále hodnotitel uvádí:

... tvrzení Sandozové o delfíní harmoničnosti a mírumilovnosti: ve skutečnosti jsou delfíni nejen inteligentní, k lidem většinou přátelští, schopní rozpoznat sami sebe v zrcadle, a podle některých dokonce díky svému vnitrodruhovému altruismu "nositeli mravního smyslu" (Paccalet), ale vyznačují se také značnou agresivitou. Samci například zabíjejí mláďata vlastního druhu a časté jsou příklady toho, kdy skupina samců zažene samici do úžiny a vynutí si pohlavní styk. Nemá ovšem cenu to delfínům zazlívat, ale ještě hloupější je považovat delfíny po všech stránkách za vzor.

Ironicky lze dodat - opět čin inteligentních tvorů. Hloupá zvířata takhle nejednají. Má snad násilné chování samců vůči samici opodstatnění? Možná jde o frigidní samici, a pak je její znásilnění ve prospěch přežití rodu. Možná patří tito samci do # kriminálu # …

Nakonec nabízím výňatek ze staré knihy Theodora Etzela: Brehmovy povídky o zvířatech. Popis ukazuje, že Mobby Dick nebyl jediným útočným vorvaněm, nýbrž že kytovci dobře chápali, že mají dost fyzických sil k obraně svého bytí. Dokázali na loď útočit. O útocích na námořníky ve vodě kniha nepíše, jistě nebyly.

NEBEZPEČNÝ VORVAŇ

Lov na vorvaně jest spojen s větším nebezpečím nežli lov na velryby gronské. Jenom zřídka kdy pokusí se velryba uškoditi svému odvážnému nepříteli, kdežto vorvaň, je-li napaden, brání se zmužile a útočí na svého protivníka nejen ocasem, nýbrž i hrozným svým chrupem. Že se brání skoro vždy jen zuby, vysvítá z různého pozorování. Tak bývají uloveni staří samci se zcela znetvořenými čelistmi. Utržili své rány jistě v zápase se svými druhy nebo s nějakým jiným mořským netvorem. Bylo dokázáno, že vorvaň může ohnouti svou spodní čelist, plnou hrozných zubů, skoro až do pravého úhlu a že jí pohybuje tak rychle, že to vzbuzuje úžas. Plove-li blíže povrchu, lze spatřiti, že otevírá a zavírá stále své čelisti. Podaří-li se mu vyloviti z vody velký předmět, ihned jej pozře, nebo jej úplně zničí. Je-li zasažen ranou, leží chvíli jako ochromen ve vodě a lovec může potom vrhnouti mu do těla ještě několik oštěpů, aby se ho úplně zmocnil. Obyčejně však bojuje vorvaň zoufale o svůj život a neprchá, aby se spasil, nýbrž vztekle odpovídá na křivdu, jež se mu stala. Všichni námořníci vyprávějí o neštěstí, jež vorvaň způsobil.

Mužstvo lodi Essex zranilo vorvaně, musilo se však vrátiti k lodi, poněvadž jejich člun byl silně poškozen úderem ocasu harpunovaného zvířete. Zatím co lodníci opravovali člun, objevil se jiný vorvaň velmi blízko lodi, pozoroval ji asi půl minuty velmi pozorně a zmizel v hloubi. Vynořil se však za několik okamžiků, rozehnal se hlavou proti lodi, které zasadil takovou ránu, že lodníci se domnívali, že narazili na úskalí.

Rozzuřené zvíře proplulo pod lodí, narazilo na kýl, obrátilo se a připlulo znova. Druhým nárazem prorazilo bok a loď počala klesati. Z mužstva se jen několik zachránilo.

Druhá americká loď "Ann Alexander" byla rovněž vorvaněm zničena, jiná, "Cook" byla zachráněna před úplnou záhubou pouze dobře mířenou ranou z děla. Za čtyři měsíce po zániku lodi "Ann Alexander" chytilo mužstvo "Rebbeky" obrovského vorvaně, jenž se dal bez odporu uloviti. V jeho těle byly dvě harpuny, označené jménem zničené lodi. Hlava vorvaňova byla značně poškozena a z příšerného jícnu vynikaly velké kusy lodních prken.

Lodníci vyprávějí o mnohých případech, kdy vorvani útočili na loď beze vší příčiny a zničili ji. Tento osud postihl anglickou loď "Waterloo", jež vezla náklad ovoce. Byla zničena v Severním moři vorvaněm. Nelze říci, kolik lodí bylo zahubeno tímto obrovským zvířetem. Není však pochyby, že mnohá loď, jež vyplula na lov kytovců a nevrátila se, stala se obětí vorvaňů.


Všechna pokračování textů, založených na níže zapsaných knihách, měla za cíl lépe si uvědomit, že na Zemi nežijeme sami. Že nadřazenost člověka nad jinými tvory neznačí být jim tyranem, ale spíš mít vztah staršího přítele. Ať už jsme my lidé vývojově starší nebo mladší.


Literatura:
Přítel delfín - V. Bělkovič, S. Klejnenberg, A. Jablokov. Orbis Praha, Mir, Moskva 1975
Delfíni - Jacques Yves Cousteau a Philippe Diolé. Mladá fronta, Praha 1979
Velryba - Jacques Yves Cousteau a Philippe Diolé. Mladá fronta, Praha 1977
Kytovci - Vratislav Mazák. Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1987
Šimpanz Nim - Herbert S. Terrace. Mladá fronta, Praha 1985
Tajemství delfínů - Bobbie Sandoz. Pragma, Praha 2002
Brehmovy povídky o zvířatech - Theodor Etzel. Nakl. Přítel knihy, Praha 1928
Tajemný život delfínů - Yves Paccalet. Nakl. Paseka, Praha 2005


Internetové stránky:
0. Odkazy 
(Konec)
26.11.2008a


www.tichanek.cz