Medvěd podle Durova     💾

Bohumír Tichánek

Mají zvířata lidi v oblibě? Oddanost psa bývá příslovečná, ale jinak lze nacházet mnoho problémů, které my lidé zvířatům způsobujeme. Ovšem nestranný hodnotící pohled by měl být zaměřen odjinud, ne od nás.

Medvěd v moskevské zoologické zahraděAž poslední desítky let jsou výhrady proti cirkusovému krocení zvířat nebo jejich chování v klecích zvěřince, když zoologická zahrada může poskytnout lepší podmínky zvířatům v zajetí. Rovněž nucení zvířat k nečekaným vystoupením - jízda medvěda na motorce nebo proskakování lva hořící obručí a podobně, je vlastně nepřirozenou lidskou kratochvílí. Ten silnější, tedy ten lépe vybavenější, přece nemusí slabším měnit jejich svět a život podivným způsobem.

Slovo krotitel bylo již před lety zavrženo a v češtině nahrazeno slovem drezér. Na znak toho, že vůle by neměla být lámána.

Ovšem jaký je rozdíl mezi dřívějším dálkovým a nynějším distančním studiem? Mezi oblastí a regionem? Mezi jedem a toxinem? Řekněte Sněhurce, znáte-li takovou dívku, že jablko není v pořádku, ale nezachráníte ji. Pozřela by ovoce a otrávila by se jím, protože výraz jablko je toxické by neznala.

* * *

V době kolem začátku 20. století působil v Rusku milovník zvířat - krotitel, který získal velkou proslulost - Vladimir L. Durov (1863-1934). Sepsal jak odborné studie, tak i své zajímavé zkušenosti. Česky vyšla kniha "Jak jsem krotil zvířata" například v SNDK v Praze roku 1965, překlad O. Vojtíška byl předválečný, z roku 1932.

* * *

Obr Míša Toptygin, s.90 - 95

Medvědy jsem míval rád a rád jsem je i cvičil. I nyní, kdy píši tyto vzpomínky, mám medvědy - Míška Toptygin v cirkuse vystupuje jako hudebník, hraje na piano.

Medvěd ovšem na piano hrát neumí, ale obecenstvu se zdá, že hraje. Míška totiž točí holí, která je uvnitř skříně mezi namalovanými klávesami, a obecenstvo se domnívá, že bije do klávesy skutečného klavíru. Hůl je spojena s hracím strojkem, který přehrává písničku.

Jednou bych byl málem přišel o život vinou svého dobrodušného, ochočeného Míšky.

Jeden z mých pomocníků, Alexandr Grebeškov, zacházel se zvířaty velmi nešetrně, ba často krutě. Několikrát jsem mu to vytýkal, ale marně. Nakonec jsem to už nemohl snášet a řekl jsem mu:

„Nemohu vás dále zaměstnávat. Vezměte si, co vám patří a opusťte cirkus! Svým krutým zacházením se zvířaty ničíte jejich důvěru k člověku a tím maříte i mou práci.“

Alexandr mé hrozbě neuvěřil. Patrně si myslil: Nu, dobrá! Však ty mě brzo povoláš zpátky! Kdo navlékne beze mne medvědovi řetěz a převede ho do jízdárny?

Když se můj přítel, spisovatel B. A. Tichonov, dozvěděl, že jsem zůstal bez zkušeného pomocníka, napomínal mě, abych odložil svůj medvědí výstup: „Není moudré vydávat se v nebezpečí. Kdo ví, co se s Míškou bez Grebeškova stane.“

Já jsem se však zasmál: „Míška je takový dobrák, že mu podobného nenajdete. K čemu Grebeškova? Což mě můj Toptygin nezná?“

„Nu - budiž! Já se ale dneska večer na vás podívat nepůjdu. Mám zlou předtuchu…“

Přesvědčil jsem se i tentokrát jako vždy před představením, jsou-li zřízenci na svých místech.

Cirkus jsme měli rozložený v parku. Střecha byla obsazena uličníky, kteří tam kouřili a mohli snadno způsobit požár. Zjistil jsem osobně, je-li vše v pořádku. Zpozoroval jsem ve tmě Alexandra, který se rychle schoval za stromy. Zdáli jsem slyšel Míškův řev. Nepokládal jsem to za nic vážného a odešel jsem do šatny. Začal jsem se líčit a oblékat. Když jsem vzpomněl na Míškův řev, myslil jsem si, že ho nový sluha nenakrmil a proto je nespokojený.

Míška jde do manéže jako vždy klidně a přesně plnil své úkoly… Míška měl sednout do kočáru, vzít si ode mne láhev vodky (ve skutečnosti mléka), a pít, zatímco psi ho odváželi z arény.

Míška si sedl do kočáru. Podávám mu láhev s mlékem. Tu se však stalo něco neočekávaného a nepochopitelného; Míška se mi zakousl do levé ruky nad loktem. Můj zděšený křik se rozlehl cirkusem. Medvěd ruku držel dál, objal mě svými mohutnými tlapami a tiskl. Obklopila mě měkká, dusící srst, z níž jsem se nemohl dostat. Dusil jsem se a napínal všechny síly, abych se vysvobodil.

Pomocníci ztratili na okamžik duchapřítomnost a stáli na svých místech strnulí. Pouze jeden se vzpamatoval, vyběhl na pódium k hudebníkům a odtud začal házet medvědovi kousky chleba.

Obecenstvo s hrůzou pobíhalo z místa na místo, strkalo se navzájem a hledalo východ. Zoufalé volání o pomoc bylo slyšet ze všech stran.

Medvěd mě nepouštěl ze svých strašných drápů, ale naštěstí zuby klouzaly po silném hladkém hedvábí mého kostýmu a do masa se nedostávaly.

Režisér Feroni přiběhl s vidlemi k medvědovi a bodl ho do zad. Ale okamžitě vidle zahodil a hrůzou bez sebe utekl z cirkusu. Raněný medvěd mě sice pustil, vrhl se však na obecenstvo. Hledal patrně toho, kdo mu způsobil bolest. Pravá strana cirkusu se okamžitě vyprázdnila.

Když medvěd viděl, že tam již nikdo není, obrátil se na druhou stranu. Uvědomil jsem si svou odpovědnost za zvíře i diváky, za možné neštěstí. Všeobecný zmatek mě rázem vzpamatoval, vykřikl jsem: „Upokojte se!“

Řítil jsem se k medvědu. Kopl jsem ho ze všech sil. Míška poznal poprvé v životě takové hrubé zacházení z mé strany. Zdvihl se na zadní a šel na mne. Začala hra na život a na smrt. Couval jsem a můj pohled byl jako pevný řetěz, který vlekl medvěda z arény. Postřehl jsem v jeho očích, že chce ode mne jinam - ale můj hrozný křik ho zdržoval.

„Nu! Nu!“ křičel jsem a můj hlas, medvědovi dobře známý, působil na něho zároveň s mými hrozícími pohyby.

Medvěd dával najevo chuť nechat mě a vrhnout se tam, odkud zazníval zoufalý křik žen a pláč dětí. Povyk ho dráždil ještě víc než bolest v zádech. Po zesílených výkřicích řval zvláštním způsobem, tekly mu sliny a šilhal.

Nakonec, ve stáji, medvěd schlípl uši, pokorně se spustil na přední a vešel do své klece. Přiskakuji, spouštím mříž - zatočila se mi hlava a div jsem neomdlel. Začínám cítit bolest v ruce.

* * *

A nyní, proč byl můj dobrodušný Míška najednou tak vzdorovitý a proč se na mě vrhl, když mě měl přece tak rád? Našel jsem vedle medvědí klece lahvičku. V ní jsem objevil zbytky krve. V tom bylo vysvětlení události.

Alexandr Grebeškov podřezal ze msty holuba, nalil do lahvičky jeho krev a napojil jí medvěda asi hodinu před představením. Krev Míšu podráždila, a proto nebylo divu, že tak řval před svým odchodem z konírny. Když jsem mu podal láhev s mlékem, podráždil se ještě víc, poněvadž si asi vzpomněl na nápoj, který mu před tím dal Grebeškov. Maso jsem Míškovi nedával, protože jsem věděl, jak ho rozčiluje a dělá útočným, Krmil jsem své medvědy jen rostlinnou stravou.

Síla medvěda je ohromná. Když se zvíře postavilo na zadní nohy, bylo o celou hlavu vyšší než já.

* * *

Za to, že tolik zvířat hyne v zajetí, mohou většinou zlí lidé.

V celém světě, počínaje u koní drožkářských a konče školou jezdeckého sportu, postupuje se při výcviku zvířete tzv. „bolestivou drezúrou“. To znamená, že zvíře bijí, a to pak ze strachu vyplňuje rozkazy, které mu dává jeho ukrutný mučitel.

Krotitel třeba učí hrát slona na kolovrátek a ten se tomu ovšem vzpírá. Člověk dlouho nepřemýšlí, bije zvíře do velmi citlivého chobotu a potom mu jej natáčí na kliku kolovrátku. Vytrhne-li slon chobot z krotitelovy ruky, bodnou ho šídlem; odtahuje-li chobot od kliky kolovrátku, dostane ránu. Tak dlouho, dokud slon nedrží pevně kliku. Tahají ho za ucho hned dopředu, hned zas nahoru nebo dolů a znova ho bijí, když nechce poslouchat.

Můj způsob krocení nezpůsobuje zvířatům bolest. Zacházím s nimi laskavě a vyhovuji jejich chuti vhodnou lahůdkou. Nejprve od zvířete vyžaduji, aby pochopilo pravidlo: „Kdo pracuje, má právo na jídlo.“   s. 164

* * *

Může nám příběh něco dát? Je zajímavé, že Durov záměrně dbal, aby jeho medvěd byl vegetarián. Plyne z toho něco i pro lidi? U nestranné vědy nevím, zda hodnotila vliv masožravosti na naše chování, kdežto duchovní nauky názory mají.

V doslovu staré knihy cituje Jiří Volf psychologa Wundta:

„Spatřujeme-li u nějakého zvířete nějakou duševní činnost, která se podobá svým výsledkem a zevnějškem činnosti lidské, pak se ještě zdaleka nesmíme domnívat, že tato činnost vznikla na stejných základech a stejnou cestou jako u člověka.“ s. 314
Dodávám - a taky naopak. Často vznikla stejně jako u člověka. Soucit, zodpovědnost, lítost, strach, to vše bývá i u zvířat.

Snad zde platí podobnost s arabským příslovím:

Jestliže obyčejný kůň běhá stejně jako nejlepší kůň, pak i ten obyčejný kůň je nejlepší kůň.

(původně zveřejnil Gnosis9.net, 1. 5. 2010)

www.tichanek.cz