Dosah řečí, které vedeme (2.)     💾

Bohumír Tichánek


* Připomenutí inspirovaného díla Boženy Cibulkové - text tučným písmem *

*       *       *

3. Slovo je víc než myšlenka

Pokud určité zlo trvá jen v myšlenkách, má jakési ohraničení, je vázáno na zákonitost mentálních sfér. I tam ovšem koná své zhoubné dílo rozkládající, rozvolňující, rušící skladby seskupení blahodárných a životodárných sil, z nichž se tvoří krásné tvarové jsoucno vyšších hvězdných světů pro velmi jemné bytosti. Myšlenkové moci jsou v užším okruhu působnosti, ovlivňují a ovládají světy své. Cit je také vázán na své oblasti.
Obvykle víme, že myšlenka je důležitější než hmota, že je základem. Že dobrý úmysl dokáže jaksi zmírnit dopad vzniklého špatného činu. Ve středověku čeští husité ničili, pálili, ale k posouzení nutno znát jejich první úmysly, příčiny i uvažování té doby. Poláci zle stříleli do Němců ve čtyřicátých letech, zabíjeli je. A jednali správně, bránili svou napadenou vlast. Odmítali útočníkovy nesprávné sobecké cíle a snažili se je překazit.

Kniha "Vnitřní obroda" [1] také uvádí, že více než nevyslovené myšlenky v mozku jsou důležitější ty vyslovené - naše řeč:
Slovo je však spojujícím mostem mezi všemi. Má přístup k myšlenkám, citům, je spojeno s vůlí, vstupuje do celého vědomí. Proto nese síly všech, působnost všech a moc všech. Ve zlém slovu je zlo myšlenek, citů i vůle: Proto je trojnásobné - třikrát silnější a mocnější. Je-li vysláno do života a do prostoru, koná zhoubné dílo, jež si nelze ani představit.
Klasické pohádky často zachycují lidové duchovní poznání. O kterém evropská náboženství nemluví. Možná, že pohádkový výkřik: "Bodejž byste zkrkavčili," směrovaný od matky na vlastní syny, přijde některým lidem jako možný, jako platný, jako uskutečnitelný ať už doopravdy nebo jinotajně:
Slovo jednou promluvené se silným citovým zabarvením, ve vzrušení, je vytvořením pevného hradu z určitých sil - skály, která může v prostoru stát sto let. Tento hrad může být postaven z jemného křišťálu, může zářit světelnou krásou. Může však být také z nejhrubších kamenů, tvrdý a šedý, ponurý až hrozný. Záleží na tom, z jakých myšlenkových a citových látek je vytvořen. Slovo dobré, jemné, laskavé, které vyslal cit čisté lásky, tvoří v prostoru nádherné útvary, zářící obrazce jemných struktur. Slovo zlé zakalí obzor kolem toho, kdo je vyslovil, temnou mlhovinou, šerým příkrovem, mrakem věštícím bouři, který zcela ukryje slunce. Je-li opakované, uvězní člověka do pavučin temnoty, navalí do cest balvany, přes které se onen člověk nedostane dál ve svém postupu a vývoji v bytost božsky krásnou.

Mimo zpětnou působnost na svého vydavatele mají účinky slov otevřenou cestu ke každé věci, bytosti a jevu. Mohou působit obdobně jako krupobití na zrající úrodu. Mohou znemožnit souladné vztahy lidí blízkých i vzdálených. Mohou přispívat k chaosům, které již jsou, nebo se teprve rodí z hrubého porušování řádu života, který ukládá povinnost služby dobrem.

4. Osud určujeme slovy. Vesmír plní naše přání

Přáli bychom si, aby se naše třeba i krásné nesobecké myšlenky uskutečňovaly. Jenže tím, co říkáme, si určujeme své cíle, i když si toho nebýváme vědomi. Svou neuváženou řečí přivedeme někoho ke špatnému osudu. Ačkoliv to nemyslíme vážně. Slovenský vlastenec Ľudovít Štúr zemřel nešťastnou náhodou, zranil se svou zbraní na lovu, roku 1856 v obci Modře. Epigram na Modru napsal jazykem československým již mnoho let před tím, asi 1835:
"Bílá snad si byla,
když Modrou teď se nazýváš,
černou, zdá se mi,
než slouti mi ještě budeš!"
Na otázky, co má verš znamenat, řekl: "To mi len tak v zadumaní nad Modrou prišlo na um, nie že bych niečo určitého bol myslel." Později: "Už si sa ma niekoľko ráz na to dopytoval. Aby sa mi Modra ozaj raz nestala čiernou!" (Podle Jozefa Miloslava Hurbana).

Jeho osud byl nachystaný předem a svou básní na něm nic nezměnil? Nebo naopak?
Určitý přesný řád věcí vnáší do všeho složitosti tím, že je váže souvislostmi, jež jsou blahodárné, mají-li volnou cestu kolem každého pohybu i v něm. Nakupí-li se překážky, pak nastávají těžké nesnáze, protože nelze jít jinudy než žádá řád. Nic nelze obcházet ani slevovat z cílů. V tom je Tvůrce díla nekompromisní. Tak myšlenka má svou cestu, cit okruhy působností a možností, vůle pevnou dráhu vlivů. Slovo ve své vázanosti na vnitřní dění vstupuje do zákonitostí každé ze zmíněných oblastí. Slovo však má ještě svůj samostatný řád, své vztahy k věcem a mimořádné souvislosti. Jeho působnost vytváří proměny: buď dokresluje nehotové obrazy dění a dává jim náležité krásno i význam, nebo je deformuje, omezuje a stírá je až do nejasnosti.
Myšlenky jsou důležité, řídí nás. Přitom si je obtížně "uvědomujeme". Vyplatí se přemýšlet o tom, na co myslíme. Slova, jako vyřčené myšlenky, můžeme ověřovat. Alespoň zpětně si uvědomit, co jsme řekli, jaké to může mít důsledky. Zkusit je napravit.

Ale s myšlenkami jsme na tom hůře. Už proto, že materialistická doba nemá ani pomyšlení na možnost, že by nám myšlenky do hlavy vkládaly jiné bytosti. S jejich promyšlenými odlišnými cíli. A my, jako příjemci myšlenek, své "vlastní" nápady někdy málo prověřujeme. Neporovnáme je pečlivě se svými úmysly. Jednoduší lidé se pak dopouštějí trestaných chyb, když snadno dělají, co jim myšlenka na mozek přinese. Jako když někteří "říkáme, co nám slina na jazyk přinese".

Český jazyk, ve své důležitosti, vyjadřuje souvislost vhodným slovesem: "Myšlenka mě napadla." Můžeme srovnávat s jinými jazyky, zda také v nich je člověk myšlenkou atakován, jakoby útočníkem.




5. Protiklady

Lidé mají mimiku. Z toho, jak se člověk tváří, poznáme jeho názor na naše sdělení a můžeme přiměřeně reagovat. Podobně u zvířat. Pouze medvěd bývá označovaný jako savec bez mimiky svalů na hlavě. Je obtížné předpokládat jeho zamýšlené chování. Ostatně něčemu podobnému se učí sportovci - boxeři. Neukázat v obličeji to, co zamýšlejí, jaký pohyb chystají na následující chvíli.

Co jsme vlastně řekli, pochopíme z odezvy osloveného člověka. Chudák člověk, který tu vnímavost nemá a neumí důkladně sledovat odezvu na svou řeč. Jsou však i další důsledky, ty už tak zřetelné nejsou:
Účinky slov se mohou projevit v reakcích těch, k nimž jsou promluveny. Jejich radost či zármutek se může zrcadlit na jejich tváři, v očích, odpovědích i v celkovém chování. Proto dohled nad účinky slov i jejich kontrola jsou usnadněny.

Tyto účinky jsou však nepatrné vůči působnosti slov ve skrytých oblastech života, kde se zrcadlí každé hnutí myšlenky, každý zvuk slov určitým pohybem, rozvlněním jim vyhrazeného prostoru. Jsou to úrovně nehmotného charakteru, sférické oblasti, kde hmotu zastupuje zvláštní, na Zemi neznámá životní látka, jemná éterická substance. Ta zachycuje a protiskuje do sebe výrony sil myšlenkových, citových i slovních. Slova mají nejsilnější průnikovou intenzitu i schopnost hlubokého průtisku do jsoucna určitých životních látek. Vibrace skrytých sil slova vytvářejí útvarový svět, specifickou plastickou obraznost, jíž se na Zemi nic nevyrovná. Tyto sféry vracejí protisknutou působnost slova k jejímu prvotnímu zdroji - spoluvytváří zpětně vnitřní svět člověka prostřednictvím jeho vlastní myšlenkové, citové a slovní činnosti. Slovo, které se ozve v prostoru, rozechví a rozehraje jeho neviditelno, které podle svých zákonů odpoví: Seskupí své síly a moci do různých jevů, zvedne své hladiny do rozmanitých vln a jimi zobrazí následky toho či onoho pohybu sil v člověku, jenž takto zasahuje do velké říše kosmického života, neboť dává podněty k tvoření věcí a jevů také mimo viditelnou pozemskou oblast.
Člověk může vnášet dobro nebo zlo. Oba postupy nás tvarují. Lidé vyspívají získanými zkušenostmi. Čechy zachránila porážka nacistů, vítali ji, ale byli i tací, kteří hleděli s ironií na ruské vojáky - jednoduché vesničany. Někteří naši předci nedocenili, že loupit druhému celou jeho zemi je nesrovnatelně horší, než naplnit si kořistí kapsy.

Předtím se Češi radovali ze vzniku nové republiky, Československa. Ale objektivní pohled viděl i nepříznivé souvislosti:

"Oba moji dědové, povahově zcela odlišní sedláci, se shodli v tom, že za monarchie bylo lépe. Situaci charakterizovali tím, že: byla větší bezpečnost i před hospodářskými podvody, větší serióznost obecně, menší daně, větší stát. Kdo poctivě pracoval, žil slušně." [6]

Když měli majetek, pak se mohli uživit svou prací slušně.
Otázkou i problémem však je, co tvoří. Protože člověk je postaven mezi protiklady, může jeho projev uvádět na scénu života také jenom protiklady. Z člověka vychází dobré i zlé, kladné i záporné. Obojí pak může být jen lehce načrtnutými konturami, nebo výraznými obrazy, vždy úměrnými vydané intenzitě vnitřních sil.
*       *      *

Božena Cibulková: Vnitřní obroda Božena Cibulková: Vnitřní obroda

Hluboké myšlenky knihy [1] nasvědčují autorčině tvrzení, že není jejich přímou autorkou, že dbala Ježíšovy inspirace. Lze poděkovat za mimořádné rady, předané ve prospěch provozování našeho světa.

Zdroj:
bozena-cibulkova.sweb.cz (Boženka Cibulková: "Jenom jsem vás všechny trochu předešla.")

Literatura:
[1] Božena Cibulková: Vnitřní obroda. Nakladatelství Gemma 89, Praha 1993, s. 96-100
[6] Josef Staněk: Falzifikace a falzifikátoři českých dějin. Agapé, Brno 2005

(původně zveřejnil Gnosis9.net, 16. 02. 2010)

Všechny díly:

Dosah řečí, které vedeme (1.) | K uložení: Dosah řečí, které vedeme (2.) | Dosah řečí, které vedeme (3.)


www.tichanek.cz