„Téměř osmdesát let poté, co se Bohr s Einsteinem střetli na Solvayské konferenci, se však názory některých předních fyziků včetně několika nositelů Nobelovy ceny sblížily. Tito vědci dnes chtějí problém Schrödingerovy kočky řešit pomocí "dekoherence". Představa dekoherence vychází ze skutečnosti, že vlnová funkce kočky je velice složitá, protože popisuje řádově 10²⁵ atomů - to je skutečně astronomický počet. Interference mezi okolím a vlnami živé a mrtvé kočky je tudíž velmi silná. Díky ní mohou tyto vlnové funkce vedle sebe existovat současně ve stejném prostoru, ale nemohou se vzájemně ovlivňovat. U těchto dvou vlnových funkcí došlo k "dekoherenci", a tak již svou přítomnost vzájemně nepociťují. Podle jedné verze představy o dekoherenci ke "zhroucení" vlnových funkcí, které požadoval Bohr, nedochází. Funkce se jednoduše oddělí a prakticky spolu už neinteragují.

Nositel Nobelovy ceny Steven Weinberg to přirovnává k poslechu rádia. Otáčením ovládače si můžeme postupně naladit různé rozhlasové stanice. Každá frekvence se oddělila od ostatních, takže mezi stanicemi nedochází k interferenci. Náš pokoj je zaplněn signály ze všech rozhlasových stanic zároveň a každá z nich přináší nepřeberné množství informací - přesto se vzájemně neovlivňují. A naše rádio naladí vždy pouze jednu stanici.

Myšlenka dekoherence vypadá lákavě, protože tato představa znamená, že k vyřešení problému Schrödingerovy kočky můžeme použít běžnou vlnovou teorii, aniž bychom se museli uchýlit ke "zhroucení" vlnové funkce. Podle této představy se vlny nikdy nehroutí. Její logické důsledky jsou však zneklidňující - z dekoherence nakonec plyne interpretace podle teorie "mnoha světů". Místo rozhlasových stanic, jež se vzájemně neruší, ovšem teď máme celé vesmíry, jež se vzájemně neovlivňují. Může se to zdát divné, ale znamená to, že v téže místnosti, kde čtete tuto knihu, existují vlnové funkce paralelních světů, kde nacisté vyhráli II. světovou válku, kde lidé hovoří neznámými jazyky, kde ve vašem obýváku zápasí dinosauři, kde se po Zemi procházejí mimozemské bytosti, nebo kde Země především nikdy neexistovala. Naše "rádio" je vyladěno pouze na nám známý svět, v němž žijeme, ale v této místnosti jsou také jiné "rozhlasové stanice", kde vedle našeho světa existují i světy šílené a bizarní. S dinosaury, příšerami a mimozemšťany prohánějícími se po našem obýváku nemůžeme interagovat, protože žijeme na odlišné "rozhlasové" frekvenci a mezi jejich a naším světem došlo k dekoherenci. Jak jednou řekl nositel Nobelovy ceny Richard Feynman: „Domnívám se, že mohu s jistotou prohlásit, že kvantové mechanice nerozumí nikdo.“ s. 141