Součet podsvětelných rychlostí – modely   💾

Bohumír Tichánek

*   *   *
Článek se dvěma obrázky zdůvodňuje jednu ze souvislostí teorie relativity. Raketa se vzdaluje podsvětelnou rychlostí od Země. Vypustí sondu ve směru svého letu, a opět podsvětelnou rychlostí vůči sobě. Přesto ani tato sonda nepřekoná rychlost světla proti Zemi. Zde to znázorním modely v bodovém prostoru.
*   *   *

OBSAH

  1. Úvod
  2. Světový prostor
  3. Mezní rychlost pohybu
  4. Koráb, vyslaný ze Země, vypustil sondu
  5. Výpočty rychlostí
  6. Graf pohybů
  7. Závěr
  8. Odkazy

1. Úvod

Budíky pracují podle newtonovského času. Jdou svým tempem, ať na stole, v letadle nebo na lodi. Teprve přesné hodiny ve velké rychlosti letu, na palubě vesmírné stanice, zřetelně vyjádří rozdíl proti času na Zemi.

Teorie relativity určuje dvě protichůdná ovlivnění času na družici, jež obíhá Zemi:

Dva vlivy směřují proti sobě:

Má-li se družice udržet v obězích na určité výšce nad Zemí, pak tomu odpovídá příslušná rychlost letu. Výsledkem porovnání je družicový čas o něco rychlejší než pozemský [1].


2. Světový prostor

Dodnes ponejvíc uvažujeme, podle Euklidovy geometrie, spojitý světový prostor. To znamená, že v našem světě mají být dva body, jež si jsou nekonečně blízké.

Jenže, je trochu nesrozumitelné - jak by bylo možné spojitý světový prostor vytvořit?

Dokud věda nepřijala novější názor - Vesmír začal velkým třeskem – pak nemusela vznik Vesmíru řešit. Byl zde odedávna, podobně jako duchovní poznání neřeší původ našeho Stvořitele.

Časový počátek Vesmíru vyžaduje posouzení, na jakém základě je asi stvořen. Má-li být světový prostor spojitý, pak si dovedu představit vznik Vesmíru příkazem: „Budiž Vesmír!“

Kdežto lidská technika, konkrétně informatika, signály – data zpracovává nejlépe v jejich bodovém provedení. Následně lze uvažovat konstrukci Vesmíru také z oddělených bodů, umístěných v nachystaných prostorových posicích.


3. Mezní rychlost pohybu

Dál sleduji záležitost mezní rychlosti pohybu světla v našem světě (c ~ 300.000 km/s). Nejde jen o světlo; kosmický koráb nemůže ani dosáhnout této rychlosti. Jenže, co když má koráb vůči Zemi rychlost blízkou „c“ a dál vypustí sondu, která má - proti němu - rovněž rychlost blízkou „c“? Pak bychom čekali, že na Zemi hodnotíme rychlost - při vhodném nasměrování - až skoro dvakrát „c“? Tento závěr fyzika odmítá: dbá hraniční světelné rychlosti.

Obtížněji bych tuto souvislost vysvětloval v zavedeném spojitém prostoru. Vesmír však - mnoha svými mechanickými modely – zkouším popisovat v odlišném podložení [2]. A to oddělenými posicemi jak pro tvorbu prostoru, tak i času. Hmota ať se mění v oddělených okamžicích. Tímto přístupem zkusím u korábu se sondou předvést, k čemu vede podřízení rychlosti světla.

Hypotetický, skrytý vesmírný pulsní Zdroj ať vytváří 1 sekundu například obrovským počtem 10 na 43. pulsů. Následně dráhu světla v délce 300.000 km, vytvoří za 1 sekundu stejný počet nejkratších délkových úseků. Každý hmotný bod ať se pohybuje výhradně rychlostí světla z jedné posice do sousední – takový nejkratší délkový úsek označím PL (délkový puls). Kdežto nejkratší čas 1 PT (časový puls) značí, že hmotný bod zůstává bez pohybu - v určité posici. Při vzpomínce na éter označím zdrojové pulsy PE. Jsou využité jako PL nebo PT, v tomto nejjednodušším zavedení.


4. Koráb, vyslaný ze Země, vypustil sondu

Koráb má podsvětelnou rychlost pohybu oproti Zemi. Sonda, z něho vypuštěná, získala proti korábu také stejně velkou podsvětelnou rychlost. Výše zavedeným postupem, s pulsy, zkusím vysvětlit souvislosti pro Zemi a koráb, a to v souladu s relativistickým přístupem.

Světelná rychlost, tedy rychlost fotonu: c = 1 PL/1 PT.

Kosmonauté mohou něco dělat pouze v časových pulsech PT; že svou činností mění PT v délkové PL, zde nesleduji. V délkových PL body korábu navzájem strnou, kromě translace se žádná další činnost neuskuteční, ani myšlení.


Pulsace pro 3 tělesa

Obr. 1. Rozdělení pulsů pro tři tělesa


5. Výpočty rychlostí


6. Graf pohybů

Na dalším obrázku (2.) tentokrát není na vodorovných osách sled Zdrojových pulsů PE. Nýbrž čísla pod úseky značí geometrickou délku [PL] ve vesmírném prostoru (bodovém). V časovém pulsu PT se sonda či koráb zastavily, Zeměkoule má PT stále. Sonda korábu uniká o 1 posici, když má PL, zatímco koráb má PT.


Pohyb těles diskrétním prostorem

Obr. 2. Pohyb těles diskrétním prostorem


Rychlost korábu proti Zemi je stejná jako rychlost sondy proti korábu, to je 0,8c. Potom, proč je nakonec v obrázku koráb velmi vzdálený od Země, kdežto sonda se korábu vzdálila jen o 5 posic? To je promyšlený následek zavedení hraniční rychlosti světla „c“.


7. Závěr

Rychlost sondy – hodnocená pozemšťany anebo z korábu – nepřekročí rychlost světla.

Svět hledám podložený pulsy, které zajišťují pohyb prostorem a postup času. Při jejich obrovském počtu hodnotí naše smysly svět jako spojitý, bez nějakého cukání, jež by snad obrázky nabízely. Navíc nevnímáme pulsy, nýbrž zkouším dbát jejich perspektivního přepočtu, pro délky a i čas [2].

Omlouvám se, že k plnému pochopení tohoto fyzikálního příspěvku by asi bylo nutné kriticky prostudovat i texty s desítkami mechanických modelů – obrázků z odkazu [3]. Předností diskrétního řešení s převodem do perspektivního vnímání je výpočetní přesnost, daná lineárními rovnicemi. Odlišně vůči představě spojitého světového prostoru. Ten je ovlivněný zaokrouhlováním výpočetních výsledků.

Zvolený popis světa - virtuální realita - vede k dalším, výstižnějším zpracováním. Kolem pozorovatele se posunuje hmota.


Odkazy

[1] Přesnost atomových hodin, GPS a teorie relativity – Vladimír Wagner

[2] Nejkratší vysvětlení termínů diskrétního časoprostoru – Bohumír Tichánek. Nejstručněji k bodovým modelům a převodu do perspektivního prostoru a času. Možný přínos užitého postupu.

[3] Fyzika jako geometrie VII (STR) – Bohumír Tichánek
 



www.tichanek.cz