Bohumír Tichánek
* * *
Svět je poznatelný. Dále se snažíme prokázat i jeho původ. K
vývoji názorů, ohledně umístění našeho světa, nás postrkují i neznámé
Podstaty. Kruhy v obilí - kdo ohýbá stonky?
Tuto práci o geometrii světa píšu po přečtení sebevědomých vět, kde nezveřejněný autor nechce dbát údajů svých smyslů, tvrdí: „Je jasné, že svět neexistuje v perspektivě; přesto nejsme schopni ho vidět jakýmkoliv jiným způsobem. Vidíme vše pouze v perspektivě, tj. jeho vnímáním si svět pokřivujeme naším okem.“
Anebo platí - dosud věda nenašla cestu! Hodnocení matematiky, jako královny věd, beru vážně. Je nejdůležitějším nástrojem vědy. Ona je schopna posoudit, kde to - těch svých pár desítek let - žijeme. A pak bývá nashledanou.
Řešení výpočtu směřuje k výsledku. Matematika neuvažuje dělení nulou; to končívá libovolným výsledkem beze smyslu: 1/0 = ∞. Různých nekonečen má být obrovské množství.
Jenže jinou záležitost, která také nedá výsledek, uplatňuje věda už odedávna. Jsou to iracionální čísla. Matematika přesně nevypočítá obvod kružnice, úhlopříčku čtverce a mnoho dalších úkolů, jež končí iracionálním výsledkem. (Ratio = poměr). Vyřešení by trvalo nekonečně dlouho. To je náš vědecký popis světa, jenž takto zůstává nepoznatelný.
Jestliže dám do poměru čísla 1 a 7, pak bych sice také dělil do nekonečna, ale zlomek můžu využít jinak. Celý úkol řešit v sedminách a tím se nekonečnému počítání vyhnout. Číslo 1/7 je racionální.
Neřešitelné však je, chci-li dát do poměru stranu a úhlopříčku čtverce. Jsou nesouměřitelné. Zvolím-li stranu například jednotkovou, pak Pythagorovou větou nikdy nezískám výsledek - délku úhlopříčky. Zlomek nevznikne, jedno z čísel je iracionální - vyčíslit je nelze.
Týraná matematiko, lidská služko nejsoucího lineárního světa!
Namítnu: „přibližná řešení rovnic mohu hnát k libovolné nepřesnosti“
(a
nikoliv
přesnosti;
řešení
iracionalit
je
vždy
nepřesné).
Vědu odliším od pragmatické techniky. Při hledání konstrukce světa nechci
zaokrouhlovat, povolit nepřesnosti. Také dvojkový (binární) obor
techniky dbá právě slov „ano, ano - ne, ne“.
Uvažuje snad něco jiného než iracionální čísla? Nejjednodušší
souvislost věda nesleduje - nevznikne-li výsledek výpočtu, pak
uvažovaný lineární prostor světa neexistuje! Omezení Pythagorovy věty
chápal už upálený Giordano Bruno, před 5 staletími.
Ludolfovo číslo π rozhodně není 3,14. Je iracionální, má nekončící počet desetinných míst. Nikdy ho nezjistíme, ví matematika. Ono neexistuje. Jeho nejsoucí hodnotu můžeme pouze upřesňovat.
Zvolím-li π = 3, pak vždy nepřesný obvod kružnice vystihnu pro zajímavost odlišně, třemi úsečkami:Obrázek kružnice bude nahrazen rovnostranným trojúhelníkem o stranách 1. Učenci původně zjišťovali číslo π z hranatých obrazců.
Nebo dosadíme-li obvyklých 3,14, opět je obrazec daný číslem, jež vzniklo měřením mnohoúhelníka.
Takže Kryonova odpověď - vaše kružnice je mnohoúhelníkem - odpovídá vědeckým pramenům. Určuje ho vymyšlený mnohoúhelník s nekončícím počtem stran. Nekončící - neexistující Ludolfovo číslo zatím zůstává důležitější než mateřské mléko, ve vší úctě k mnoha ostatním vědeckým výsledkům.Ne hned jsem pochopil, co je kvantovou matematikou. Kvanta známe jako útržky vln, kousky kmitajícího čehosi; fotony letící prostorem svou světelnou rychlostí. Tak o jaké počty se to jedná?
Obr. 2. Převod osy Euklidova a perspektivního prostoru
Budu-li vystihovat svět nikoliv lineárním prostorem, nýbrž v souladu s perspektivním viděním, pak nepřesné iracionality nevzniknou. Nezavedu geometrické osy x, y, nýbrž jejich druhé mocniny. Rovnice nebudou kvadratické: a2 + b2 = c2, nýbrž se stanou lineárními. Pythagorova věta v jiném prostoru nemá iracionality: a + b = c. Vždy vzniká výsledek výpočtu.
Nezdůrazňuji zakřivené a nezakřivené prostory, nýbrž geometrii oddělených bodů. Popisovanou „kvantovou matematikou“.Bodový prostor, podobný šachovnici, je převoditelný do perspektivního prostoru. Přepočet je řešitelný, i když k naprosté shodě zřejmě vyžaduje několik postupných kroků.
Body uskladněné v Akáše jsou obdobou diskrétních údajů na paměťovém disku soudobých počítačů. Ovšem prý Akáša uchovává i všechna minulá rozložení bodů světa. Tím lze uvažovat – spekulovat o cestách do záznamu minulosti.
Chceme-li určit, kde to žijeme, pak vzpomeňme Giordana Bruna, před mnoha staletími. Již tehdy odmítal Pythagorovu větu, jenže pozdější géniové nesestupovali do matematického sklepa. Vršily na pyramidu poznání stále další úžasné přídavky, jenže její základ zůstal nevypočítatelný.
Diskuse může být přínosná, nemusí hrách na stěnu házet.
Lacerta naznačuje, že matematika lineárního prostoru nevystihuje náš svět – a to kvůli iracionalitám. Svět tedy nemá být rozložený v Euklidově prostoru. Je daný našimi komprimovanými perspektivními zrakovými a sluchovými zážitky. Virtuální realita, již netvoří hmota. Zážitky jsou nám promítané do vědomí jako hotové. Tato Maja je dílem Vyšší civilizace; my sledujeme nachystané vjemy.
Někdy dovede materialista zahrozit - když si hlavu rozbiješ o zeď, poznáš, zda je to virtuální realita. Nikoliv, ať člověku vznikne zážitek - sladkého větrníku, anebo - zlé bolesti hlavy s vlhkou krví na čele, nerozliší, čím jsou tyto zážitky podložené.
Ať určuje matematika! Ještě je třeba postupu, který ji k osvojení nových přístupů přivede...