Zmínky z dalších zdrojů [2] [3] [4] [5] [6]) - úryvky

k textu: Přiblížit se podstatě zvětšeného vjemu vycházejícího souhvězdí, Slunce či Měsíce

[2] Optika I. Fyzikální kompendium pro VŠ, díl IV. - Fuka, Havelka. SPN 1961
Jevy v atmosféře

Zdálo by se být přirozeným, že musíme vidět oblohu v podobě polokoule se středem v našem oku. Ve skutečnosti tomu tak není, neboť ji vidíme vždy jakoby ve svislém směru zploštělou. Nejvyšší se zdá být: v noci bez svitu Měsíce, pak v noci se svitem Měsíce, pak bezmračná ve dne, s mraky ve dne.

Výsledky pozorování jsou různé u různých pozorovatelů ale též za různých podmínek. Takže nelze s jistotou usuzovat na určitý tvar - kulový vrchlík či část elipsoidu.

Následkem zdánlivého zploštění oblohy odhadujeme chybně výšky bodů pozorovaných na obloze. Stejné oblouky přeceňujeme ve výškách do 35°  a nedoceňujeme při výškách větších. V blízkosti obzoru odhadujeme oblouky až dvakrát vyšší, kdežto v blízkosti zenitu až dvakrát menší. Proto se nám zdají Měsíc a Slunce při východu a západu až 4x větší než ve výšce kolem 60 °. Uvedené úkazy nutno mít na zřeteli, máme-li odhadovat rozměry úkazů pozorovaných na obloze.

Refrakcí atmosféry jsou zenitové vzdálenosti těles na obloze menší než ve skutečnosti. Zmenšení je zvlášť patrné u hvězd na obzoru, proto také vidíme Slunce a jiné hvězdy ještě určitou dobu po jejich západu nebo o něco dříve před jejich východem. Následkem toho se prodlužuje den. V naších zeměpisných šířkách 8 - 12 minut, ale za polárním kruhem se trvání polárního dne prodlužuje až o několik dní a polární noc se zkracuje.

Částečné zploštění Slunce ve svislém směru se vysvětlí: refrakcí je spodek Slunce zvýšen o 35´ a vrch jen o 28´. Průměr Slunce se tedy jeví zkráceným o 7´.

Refrakcí dochází ke zvětšení zdánlivého obzoru. s. 738


[3] Geometrija i iskusstvo - Dan Pidou. Moskva, Mir 1979.

(Orig. Dan Pedoe: Geometry and the Liberal Arts, Penguin Books Ltd., Harmondsworth, 1976)

Euklidova optika: 4. postulát spojuje viděné rozměry předmětu a úhel, pod kterým je očima viděn. Jak jsme už poznamenali, jasné chápání té myšlenky chybí i nyní. s. 161

Řekl jsem, že ve skutečnosti viditelné rozměry Měsíce zůstávají nezměněné a nám se jen zdá, že vycházející Měsíc se zmenšuje. Vždyť když se ukazuje u horizontu, můžeme ho srovnávat s blízkými předměty, např. se stromy, budovami a když je Měsíc vysoko na nebi, zůstává prakticky nezměněný a na tom úhly závisí. Dále atm. refrakce, napětí očních svalů při různých polohách hlavy, atd. Pedoe byl překvapen silným odmítnutím posluchačů různých povolání, laiků. s. 94


[4] Vesmír je náš svět - Jiří Grygar. Orbis, Praha 1973

Zdánlivá velikost souhvězdí (… zkuste se někdy podívat na známé souhvězdí, třeba Velký vůz, když je vysoko na nebi a když je zase nízko nad obzorem. U obzoru se vám bude zdát podstatně větší, ač ve skutečnosti je jeho úhlová velikost stále stejná. s. 196


[5] Geometrie v přírodě - Perelman, J. I. Naše vojsko 1952

Měsíc a hvězdy v horizontu

Plný Měsíc, stojící nízko u horizontu, je podstatně větší, než když visí vysoko na obloze. Rozdíl je tak výrazný, že musí každému padnout do oka. Totéž platí také pro Slunce, je známo, oč větší je sluneční kotouč při západu či východu ve srovnání s jeho rozměry vysoko na nebi.

U hvězd se tato zvláštnost projevuje tím, že se vzdálenost mezi nimi zvětšuje, když se přibližují horizontu. Kdo viděl v zimě krásné souhvězdí Orionu vysoko na nebi a nízko u horizontu, ten se jistě podivil podstatnému rozdílu rozměrů těchto souhvězdí v obou polohách.

To vše je tím záhadnější, že když hledíme na nebeská tělesa při východu nebo západu, nejen že nejsou blíže, nýbrž naopak, jsou dále (o hodnotu zemského poloměru).

Je to zrakový klam. Pomocí úhloměru se můžeme snadno přesvědčit, že měsíční kotouč vidíme v obou případech pod stejným zorným úhlem půl stupně. Zvětšení je tedy optický klam, kterému podléhají všichni lidé bez vyjímky.

Nespornou odpověď na otázku, čím lze vysvětlit tak výrazný a všeobecný optický klam, věda ještě nedala. Ačkoli se ji snaží rozřešit už od doby Ptolemaiovy, tedy přes 2.000 let. Klam souvisí s tím, že celá nebeská klenba se nám nejeví jako polokoule v geometrickém slova smyslu, nýbrž jako kulová úseč, jejíž výška je 2-3 krát menší, než poloměr základny. To je způsobeno tím, že při obvyklé poloze hlavy a očí, vzdálenosti v horizontálním a jemu blízkém směru považujeme za větší než vzdálenosti ve směru vertikálním. V horizontálním směru pozorujeme předmět "přímým pohledem" a v každém jiném směru, očima zvednutýma vzhůru nebo spuštěnýma dolů. Když se díváme na Měsíc, ležíce na zádech, jeví se nám naopak větší v zenitu, než když stojí nízko nad horizontem. Psychologové a fysiologové stojí před úkolem objasnit, proč viditelný rozměr předmětu závisí na orientaci našich očí. s. 61


[6] Zdánlivá velikost Slunce - Čs časopis pro fyziku, r. 1992

Pierre Gassendi (*22.1.1592) vysvětlil rozdíl ve zdánlivé velikosti Slunce. Vyhýbal se, kde mohl, pojmu nekonečno. s. 85


www.tichanek.cz