Nejprve rozhodnout o prostoru, ve kterém žijeme a pak zjistit, že takový nelze matematizovat? Iracionality sice lze zaokrouhlit a použít je racionálně. Jenže pak svět není spočítatelný…
Nevyřešeným problémem jsou i vjemy vesmírných objektů, které vidíme nízko nad obzorem. Vědomí sleduje zvětšený vycházející Měsíc - jinak než kamera. A refrakce prokazuje naopak optické zmenšení objektů.
OBSAH
Hledám způsob, jakým nejvlastnější část lidského já, pozorovatel, získává vjem - představu hmotného světa. Názory na vzduch, na své tělo, prostě na veškerou hmotu. Nabízejí se dva známé principy:
~ Smyslové zážitky jsou zapříčiněné hmotou (0.1. klasický názor - I.)
~ Hmota je až následkem smyslových zážitků (0.2. virtuální realita - II.)
[1][2][3]
|
Nad světem, jako virtuální realitou, roku 2007 uvažoval vědec Brian Whitworth [1] Nebo postačí současná internetová druhá existence? [2] Také: |
Fyzika nezakazuje jiné vesmíry, předpokládá je. Pokud vnímané smyslové zážitky určuje okolní hmota, která je rozložená stále dál, do dalších galaxií, pak kde hledat jiné vesmíry?
Jsou-li umístěné mnohem dál od našeho Vesmíru, pak přece se nacházejí ve společném 3D prostoru, který vnímáme. Pak zřejmě nejde o jiné vesmíry. Stěží budou mít jiný počet geometrických rozměrů.
Je-li tomu jinak, a jiné vesmíry jsou mimo náš Vesmír - pak je situace lidskému posuzování snad až nepřijatelná. Vnímáme, že náš Vesmír zabírá veškerý prostor, a jak potom můžeme jiné vesmíry předpokládat? Odpověď dává koncepce Vesmíru, který je jen ve vnímání – virtuální realita.
Jsou-li fyzikovi přece jen představitelné, a my se s nimi nemůžeme nijak spojit, pak věda by mohla dbát vyvratitelnosti tohoto názoru. Že jednou se s nimi přece nějak spojíme! Pak by vlastně nebyly jiným vesmírem, ale patřily by do našeho vnímání. Opět by šlo o společný jeden vesmír.
Problematika je zajisté nesrovnatelně složitější, zde však uvažuji nejjednoduššími smyslovými představami, mechanickými modely. Dbám jejich důležitosti; svět nám není předkládaný matematickými rovnicemi, i když je věda úspěšně tvoří a Vesmíru předepisuje.
Smyslové vjemy ať jsou následkem informatického působení na naše vědomí. Pokud by ze světa zmizel poslední vnímající tvor, pak by žádná hmota nebyla uvažována.
Televizor nám dává vjemy, podobně jako skutečný svět. Sestavu televizoru vystihuje blokové schéma činnosti, a totéž lze hledat pro svět, jenž na vědomí pozorovatele působí.
V posledních desítkách let jsme obeznámení se záležitostí virtuální reality - umělé napodobeniny světa. Lze ji vážně posuzovat ve spojitosti s existencí celého našeho Vesmíru. Mohla by být provozována Vyšší civilizací, do které by se naše vědomí, v souladu s duchovními přístupy, po smrti vracelo.
Ať je svět daný působením informatiky na vědomí tvora. Pak jedno vědomí lze podrobit vnímání prostoru 2D, jiné zase 3D a další 4D. Skupina několika vědomí je podrobená například vnímání 4D prostoru, přísně a bezchybně provozovanému na základě matematických konstrukcí. Skupina žije ve 4D vesmíru, aniž by jí umělá konstrukce takové reality umožnila napojit se na jiné systémy, např. na 2D vesmír.
Neznám důvod, který by vylučoval podobnou možnost existence našeho světa.
Pojetí světa - promyšleně stvořené skutečnosti - opravňuje fyziku seriózně uvažovat o větším množství současných vesmírů, než je jenom ten náš. Konstrukci světa tam určují údaje posílané do vědomí tvora, a on nemá možnost nahlédnout do jiného vědomí, do jiného světa. Takhle mu lze vytvořit svět, který dočasně neopouští.
Ztrácí se námitka - kde by ty další vesmíry byly umístěné!
Zkusme jinak. Představme si tvora z jiné planety, který oceňuje pohodlnou dopravu na Zemi - osobními auty. Ať si jedno přiveze na svou planetu. Protože však nedomyslel všechno, neuvědomil si, že v jeho hornaté zemi se vozidlo neuplatní. Potřebuje silnice.
Konstruktér či opravář auta uvažuje převodovku, diferenciál, avšak celý systém potřebuje něco dalšího navíc. Silnice s jejich značením, mosty, svodidla, dopravní policii, a náročný systém, jenž zaručí dodávky pohonných hmot.
Člověka lze sice posuzovat jako tvora s pokožkou, kostrou, krevním oběhem a tak dál. Navíc však uvážím systém, ve kterém se nalézá. V prvním posouzení žije v lineárním prostoru stálé délky a rovnoměrného času. Později se ukáže důležitost stálé rychlosti světla, jak bývá zjištěna, a z ní vyplyne souvislost existence s pohybem - se změnami času, de Broglieovými vlnami, atd.
Představené blokové schéma tedy neukáže člověka jakoby zkonstruované auto 1), nýbrž člověka dohromady se světem, v němž je zařazen. V podobnosti s rozvinutým systémem silniční dopravy.
| 1) Medicínský projekt řešil MUDr. Jiří Kofránek, CSc, (odpovědný řešitel projektu, Laboratoř biokybernetiky a počítačové podpory výuky lékařské f. UK). Tým zpracoval několik souvislostí chodu lidského organismu do sestavy, jež je podobná blokům elektronických přístrojů. Obsahuje desítky schémat s příslušným lékařským popisem (6 MB, 120× A4 pdf). Vyjímám několik vět: |
| e-Golem: lékařský
výukový simulátor fyziologických funkcí člověka ~ podrobný popis rovnic simulačního modelu a odladěná schémata modelu ~ Jádrem každého simulátoru je matematický model. Obdobně jako je jádrem letového simulátoru model letadla, tak i jádrem lékařského simulátoru je model fyziologických funkcí člověka. Zahrnuje cirkulaci, dýchání, ledviny a příslušnou neurohumorální regulaci. Základní schéma komplexního modelu fyziologických funkcí člověka implementované v prostředí Simulink – skládá se ze 40 navzájem propojených bloků. Obrázek v elektronické verzi obsahuje dostatečné podrobnosti. |
Lidské Já - naše vědomí, patří k našemu tělu. Ale tento názor lze rozšířit, a nejen na jiné tvory.
Naše vědomí se vztahuje i k dalším částem Vesmíru. Někdy nás bolest pokožky přesvědčí o tom, čím jsme - tělo je nám zásadní. Ale jindy se smíříme se stříháním nehtů či dokonce ve dne jdeme s radostným očekáváním ke kadeřnici. Zkrátí nám vlasy, a ač patřily k našemu tělu, jsme spokojení. Jindy matku bolí, co špatného se stalo s jejím dítětem. I cizí hmota vzdálených delfínů, polí a skal patří do našeho vědomí. Krev, co z nás vytekla, to už nejsme my?
Lidské Já je tvořeno jistým vnímáním sama sebe, Pozorovatelem. Naopak Předkladatele myšlenek - mysl, lze chápat jako podklad, rozdílný od našeho Já. Ostatně, naše Já v dětství bývá stejné jako později. Kdežto schopnost posuzování, přemýšlení, časem narůstá, ale ke stáří může klesat. Myšlení určuje mozek, kdežto původ vlastního Já lze hledat skrytěji.
Dál proberu všechny jednotlivé bloky 2.1. až 2.6. (obr. 1).
2.1. POZOROVATEL
Mohl by pozorovatel 2) být příčinou, proč je tu „hmotný“ Vesmír? Můžou být jeho názory dané proudem údajů, které nezískává z hmotného Vesmíru? Nýbrž jako výsledek nadřazené informatiky. Zatím máme před sebou mnoho otázek. Např. zásadní – jak s příčinami pohybu galaxií? Pohybují se pod neznámými vlivy, jejichž souvislosti astrofyzika nyní nazývá „temnou hmotou“.
Nejsme schopni geometrického 4D vnímání. Proč má Vesmír právě tři délkové rozměry, rozhodla o tom konstrukce?
Některé vlivy hmoty jsou nám přivedeny do vědomí - jako bolest, jako slast. Ale jiné nám takto připojeny do vědomí nejsou. Ani například zodpovědnost - jako nutnost pochopení, že pro celkovou spokojenost bývá nutné se starat i o mnoho další hmoty světa, o další souvislosti, o přírodu.
Na pozorovatele, v nás, působí veškerá hmota. Ovšem některá nám nic moc pocítit nedá, není napojená na naše vědomí: naše vlasy, skály vzdálených hor, řeka druhého konce světa.
2) Třetí složka --- tichý pozorovatel, vykazuje během života hmotného těla jen malou aktivitu. (Poněkud aktivována může být pouze
tehdy, pokud zakoušíme silné pozitivní emoce, např. nesobeckou lásku, obdiv ke kráse, atd.). Nejdůležitější kosmická (transcendentní) úloha této složky je však zcela nezávislá na těle. [4]
««« SLEDOVAT VŠECHNY OBRÁZKY I V LEVÉM SLOUPCI
2.2. MYSL, HMOTNÉ PŘEDSTAVY
Vjemy hmoty neodvozuji z jejího rozložení v Euklidově prostoru. Ať je Vesmír uschovává v diskrétní formě (viz 2.5.) a do vnímání tvora ať přicházejí zpracované způsobem (viz 2.3.), který hodnotí informatika.
Obr. 1. Blokové schéma člověka
Navazuje na: Model diskrétního časoprostoru - VIIv
2.3. PŘEVODNÍK (body převádí na perspektivu spojitého prostoru)
Tvor potřebuje k úspěšnému přežití informace o svém okolí. Ryby nebývají vybavené k pozorování světla hvězd - však si ani nechystají kosmické koráby k dalekým cestám, zřejmě o existenci dalších vzdálených světů nic nevědí. A co velryby - keporkaci? I nám bývá potřebnější dozvídat se, co se děje v největší blízkosti deseti metrů nebo deseti kilometrů. Děj vzdálený tisíce kilometrů už nemívá, moc často, na nás přímé dopady.
Tímto způsobem pracuje perspektivní prostor; zdůrazňuje blízké děje. Uplatňuje se nejen u zraku, ale i u sluchu.
Doceňuje věda geometrii smyslového vnímání? Ve vjemech hledám zdůvodnění, proč se starověcí řečtí učenci domnívali, že svět se skládá z oddělených bodů. Ovšem nesledovali, že bodovou geometrii lze převádět do perspektivní geometrie, do zraku. Převodem se nemění souřadnice bodu na pravoúhlých osách, ani jeho vzdálenost od počátku (IIv, IIIv). Tento přístup opravňuje posuzovat náš svět jako promyšleně vytvořený.
2.4. PROCESOR (přesunuje body mezi posicemi dle předepsaných pravidel)
Světový prostor lze přirovnat k rastru obrazovky. Dnešní obrazovky LCD tvoří obraz z naprosto oddělených bodů, ne jako staré vakuové obrazovky. Tím vystihují bodový (diskrétní) prostor matematiky.
Prostor lze vysvětlovat tak, jak nám jej smysly představují - jako spojitý. Jenže pak nenacházíme podstatu nebo aspoň definici času, ani geometrickou konstrukci vícerozměrných prostorů. Teprve rozlišování pulsů, které dodává časová základna, na využité nebo nevyužité k pohybu, přibližuje až i k definici času.
Procesor přemísťuje body v rastru (v mřížce) dle nachystaných zákonů. Okamžiky změn mu nabízejí pulsy časové základny, jež pravidelně vznikají (viz 2.6.).
2.5. VŠEOBECNÁ PAMĚŤ PROSTORU (uchovává v posicích údaje ve významu hmotných bodů)
Existenci vícerozměrných prostorů lze srozumitelně vysvětlovat mechanickými modely. Sestavuji je z oddělených bodů. Našemu smyslovému vnímání se přiblíží čtyřrozměrný i ještě bohatší prostor. (Viz 4D krychle).
2.6. ČASOVÁ ZÁKLADNA (pulsy určují okamžiky změn rozložení hmoty)
Nejen stálou rychlost světla, ale i provázání času s prostorem lze úspěšně vysvětlovat zavedením zdroje pulsů - časovou základnou Vesmíru. Spolupůsobí na tvorbě vjemů hmoty. Kdežto ponechávat axiomy speciální teorie relativity a příčinu Lorenzových transformací bez zdůvodnění - to nám neprospívá. Nabídnutý generátor pulsů přibližuje záležitosti, jež nevnímáme svými smysly.
Obr. 2. Blokové schéma tvorů
3) Akáša (sanskrt) - stavební látka stvoření, která souvisí s prostorem. [5]
Časovou základnu navrhuji společnou všem dějům, všem tvorům, tak jak Sluneční soustavu dosud předpokládáme a známe.
Údaje o bodech hmoty schraňuje Akáša. Pokud nemaže minulá umístění,
pak se nabízí, že jednou najdeme způsob cesty do záznamu minulosti.
Pouhý záznam by nějakými dalšími změnami neohrozil, nezměnil naši
současnost. Jenže jsou známy i názory o mnohem promyšlenější sestavě
Vesmíru, než dnes uvažujeme.
Psychologie nepopisuje podstatu vědomí sama sebe – konstrukci Pozorovatele. Vědomí lze předpokládat sestavené z hmoty o jiné podstatě, než kterou běžně pozorujeme. Duchovní pramen sděluje, že všechno je fyzika, tedy i podstata lidského vědomí.
Svět, určený smyslovými zážitky a ne hmotou, je nutně promyšleně stvořený. To směřuje k názoru, že lidský život je nejen skrytě pozorovaný, ale i vyhodnocovaný. Lze sledovat činy a i úmysly, způsoby uvažování s konkrétními myšlenkami. Následně pak zhodnotit shodu a neshodu se zákony, platnými ve Vesmíru. Z toho vyplyne výbava či snad osudový předpoklad pro tutéž bytost - pokud se objeví v dalším pozemském životě.
Sdělení, o následnosti dvou konkrétních postav české literatury, pak vyžadovalo hledat logickou souvislost. Ta zásadně zvýší přínos strohého poznatku o převtělení. Ve svých důsledcích upřesní prospěšné a neprospěšné - správné a nesprávné způsoby lidského myšlení, mluvení a jednání.
Shodu křestních jmen, v obou životech, nezjišťuji jako obvyklou.
Původ světa, poskytovaného nám skrytou civilizací, nijak nezmenšuje osudovou důležitost lidského pobytu v něm! Svou budoucnost určujeme současnými rozhodnutími, bez ohledu na dvě nabídky vysvětlení světa:
Poznání promyšlené sestavy Vesmíru seznámí s dalšími zákony, jež jsou do něho vestavěné.
Tajemství řádu nevědomí - Jaromír Medo
