OBSAH
Hledám způsob, jakým nejvlastnější část lidského já, Pozorovatel,
získává představu hmotného světa.
Nabízejí se dva známé principy:
~ I. Smyslové zážitky jsou zapříčiněné hmotou, jež je rozmístěná v Euklidově prostoru - klasický názor.
~ II. Zážitky jsou virtuální realitou. Nadřazená skrytá Informatika je podobná lidské technice.
[1][2][3]
Jsou-li jiné vesmíry mimo náš Vesmír - pak je situace dnešnímu lidskému posuzování snad až nepřijatelná. Vždyť náš Vesmír zabírá veškerý prostor, který známe…
Televizor nám dává vjemy, podobně jako skutečný svět. Sestavu televizoru vystihuje blokové
schéma činnosti. Totéž lze hledat pro svět, jenž na vědomí Pozorovatele působí.
Náš Vesmír ať je takto skrytě provozován Vyšší civilizací. Do ní se po smrti vracíme - v souladu s duchovními přístupy.
Je-li svět daný působením Informatiky na Vědomí tvora, pak lze jedno Vědomí podrobit vnímání prostoru 2D, jiné zase 3D a další 4D. Skupina několika Vědomí je podrobená například vnímání 4D prostoru. Skupina žije ve 4D vesmíru, aniž by jí umělá konstrukce její reality umožnila snadno se napojit na jiné systémy, např. na 2D vesmír.
Neznám důvod, který by vylučoval právě tuto možnost existence našeho světa.
Pojetí světa - promyšleně stvořené skutečnosti - opravňuje fyziku seriózně uvažovat o větším množství současných vesmírů, než je jenom ten náš. Takhle lze vytvořit svět, který Vědomí tvora dočasně neopouští.
Zaniká námitka - kde by ty další vesmíry byly umístěné!
V nadvesmírné Informatice, která působí na vědomí tvorů.
Naše Vědomí, nejhlubší já - patřívá k našemu tělu. Jeho podstatou je právě vnímání své existence, bez ohledu na hmotu.
Vědomí, zásobované hmotnými zážitky, se stává Pozorovatelem. Naopak Předkladatele myšlenek - mysl, lze chápat jako podklad, rozdílný od našeho Vědomí. Ostatně, naše Vědomí v dětství bývá stejné jako i později. Kdežto schopnost posuzování, přemýšlení, časem narůstá, ale ke stáří může klesat. Myšlení určuje mozek, kdežto původ Vědomí sama sebe lze hledat skrytěji.
Mohl by Pozorovatel 2) být příčinou, proč je tu „hmotný“ Vesmír? Můžou být jeho názory dané proudem údajů, které nezískává z hmotného Vesmíru? Nýbrž jako výsledek nadřazené Informatiky.
2) Třetí složka --- tichý pozorovatel, vykazuje během života
hmotného těla jen malou aktivitu. (Poněkud aktivována může být pouze
tehdy, pokud zakoušíme silné pozitivní emoce, např. nesobeckou lásku,
obdiv ke kráse, atd.). Nejdůležitější kosmická (transcendentní) úloha
této složky je však zcela nezávislá na těle. [4]
««« SLEDOVAT VŠECHNY OBRÁZKY I V LEVÉM SLOUPCI
1. POZOROVATEL - přijímá smyslové poznatky. Není v těle
2. MYSLIT - mysl dbá informací o hmotě, které jí předává procesor. Vzniklé vjemy nepocházejí z Euklidova prostoru.
3.a PŘEVODNÍK GEOMETRICKÝ - pravoúhle uspořádané body přepočítá do perspektivy pro zrak a sluch
3.b PŘEVODNÍK MIMOGEOMETRICKÝ - zážitky hmatu, chuti a čichu dodává mysli. Podklady získává z procesoru.
4. PROCESOR - přesunuje body mezi posicemi podle předepsaných pravidel, které studuje věda
5. VŠEOBECNÁ PAMĚŤ PROSTORU - Akáša 3) - uchovává v posicích údaje o výskytu informatických bodů. Jejich rozmístění a pohyb vedou k našim zážitkům hmoty.
6. ČASOVÁ ZÁKLADNA - tvoří pulsy, jež určují okamžiky změn rozložení hmoty
-------
3) Akáša (sanskrt) - stavební látka stvoření, která souvisí s prostorem. [5]
Vjemy hmoty neodvozuji z rozložení v hypotetickém Euklidově prostoru. Ať je Vesmír uschovává v diskrétní formě (viz 2.5.)
a do vnímání tvora pak přicházejí zpracované informatickými postupy (viz 2.3.).
Uplatňuje se u zraku a sluchu. Úspěšnému přežití tvoru slouží informace z nejbližšího okolí. Proto převodník předkládá ke vnímaní prostor, který je perspektivně stlačený. Pro vznik přítomnosti, tedy pro rozlišení časů, popisuji také perspektivní průběh času.
Geometrii diskrétní lze převádět do perspektivní. Přepočtem se nemění souřadnice bodu na osách ani jeho vzdálenost od počátku
(IIv,
IIIv).
Za veškerou látkou jsou body v diskrétním prostoru. Z něho se převádějí do vnímání tvora.
Světový prostor lze přirovnat k rastru obrazovky. Obrazovky LCD tvoří obraz z naprosto oddělených bodů, ne jako staré vakuové obrazovky. Tím připomínají bodový (diskrétní) prostor matematiky.
Prostor lze vysvětlovat tak, jak nám jej smysly představují - jako spojitý. Ten však brání nalezení podstaty času a geometrické konstrukce vícerozměrných prostorů. Rozlišování pulsů, které dodává časová základna, na využité nebo nevyužité k pohybu, nabídne až i definici času.
Podstatou prostoru jsou oddělené posice, nachystané výskytu informatických bodů. Celek se nachází v hypotetické vesmírné paměti.
Osvojení vícerozměrných prostorů přispívají nejen výpočetní rovnice, ale i mechanické modely. Sestavou z oddělených bodů lze, našemu smyslovému vnímání, přiblížit prostor čtyřrozměrný, a i další. (Viz 4D krychle).
Zdroj pulsů, časová základna Vesmíru, zdůvodňuje jak stálou rychlost světla, tak i provázání času s prostorovou délkou.
Nabízí příčinu postulátům speciální teorie relativity a Lorenzovým transformacím. Generátor pulsů přibližuje způsoby, jež vedou až ke smyslovému vnímání.
Časovou základnu předpokládám společnou všem dějům; minimálně sluneční soustavy. Využití vznikajícího kmitočtu je pak odlišné pro různé účely. Například se udává podložení rozdílnými kmitočty bytostem duchovně více vyspělým nebo méně vyspělým, zodpovědnějším nebo útočnějším. Vyspělejší má větší kmitočet.
Obr. 2. Blokové schéma tvorů
Údaje o bodech hmoty schraňuje Akáša. Uchovává jejich minulá umístění. To je pobídkou k hledání způsobů cest do minulosti. Ovšem nelze předpokládat, že bychom tím nezměnili naši současnost. Například vystrašení nějakého člověka při návštěvě minulosti by poškodilo jeho současnost, jeho Ducha [6]. Jsou známy i názory o mnohem promyšlenější sestavě Vesmíru, než kterou dosud běžně uvažujeme.
Psychologie nepopisuje podstatu vědomí sama sebe – konstrukci Pozorovatele. Vědomí lze předpokládat sestavené z hmoty o jiné podstatě, než kterou běžně pozorujeme.
Svět je nám určený méně hmotou a více smyslovými zážitky. Bez nich - člověk spí nebo bývá mrtvý. Odvození zážitků z diskrétního prostoru vede k posuzování světa uměle vytvořeného. Zdroj kmitů si nelze představit jinak, než jako záměrně připravený.
Zjevně je lidský život nejen skrytě pozorovaný, ale i vyhodnocovaný. Lze sledovat činy a i úmysly, způsoby uvažování s konkrétními myšlenkami. Následně pak srovnat činy ve shodě a neshodě se zákony, platnými ve Vesmíru. Z toho vyplyne osudový předpoklad národům v následku jejich vlastností a z toho činů.
Není samozřejmé, že by myšlenky vznikaly jen v mozku.
Svět, zjevně nám poskytovaný skrytou Civilizací, dává růst našemu Duchu! Svou budoucnost určujeme současnými rozhodnutími, bez ohledu na naše způsoby vysvětlení světa:
Poznání promyšlené sestavy Vesmíru nabídne další zákony, jež jsou do něho vestavěné.
